Český Rybář

Myšlenka na překrásné přírodní jezero hluboko v lesích, kde nepotkáte živáčka, mne natolik pobláznila, že jsem se okamžitě chopil telefonu a volal místního správce. Po krátkém rozhovoru mi bylo oznámeno, že led již rozmrznul a voda je připravena k prvním muškařským radovánkám. Domluvili jsme se na termínu a čase příjezdu a já hned po položení telefonu spěchal k vázacímu stolku, abych „umotal“ pár osvědčených mušek v podobě pijavic a pakomárů.

V sobotu brzy ráno nemohu dospat a v 6.00 hod vyjíždím směr Stříbro. Po příjezdu k jezeru již z dálky vidím mlžný opar nad vodní hladinou a uvědomuji si, jak moc mi tento pohled chyběl během dlouhé a mrazivé zimy. Než se stačím vybalit, přijíždí majitel. V krátké chvilce prohodíme pár slov o místní rybí obsádce. Nestačím se divit, když mi oznamuje, kolik ryb a jaké velikosti zde nedávno vysadil. Povídání o kilových potočácích a velkých sivenech mne nechává chladným, během chvilky sedím v loďce a pádluji směrem k hrázi na hlubší vodu. Zakotvím kousek od břehu, navážu černé pakomáry a dlouhým hodem posílám celou sestavu na vodní hladinu.

Neuběhne ani 5 minut, když při stahování pakomárů ucítím prudkou ránu. Něco na konci prutu mi bere lajnu z navijáku metr po metru a já se nestačím divit, jakou ponorku jsem zasekl. Následuje mohutný výskok, při kterém se mi ukáže statný pstruh duhový v celé svojí kráse. Každou vteřinu, kdy je mohykán ve vzduchu, vidím jako zpomalený film, při kterém mohutné tělo dopadá na klidnou vodní hladinu a mizí zpět v tmavé hlubině. Něco se stalo, něco je špatně a já třesoucíma se rukama vytahuji bezvládný návazec ochuzený o koncovou mušku. Je pryč! Nevěřícně koukám na ono místo, kde se před chvilkou vše odehrálo.

Převazuji návazec a zanedlouho opět nahazuji do oněch míst. Dlouho se nic neděje, když mě z mrákot opět probere mírný drbanec. Lehce přisekávám a pomalu zdvihám prut. Ryba podniká pomalé, ale zato silné výpady. Začínám si uvědomovat, že mám na prutu opět větší kus. Přemýšlím, jaká že to ryba může být na konci udice. Pstruha duhového jsem vyloučil, napadá mě větší siven či pstruh obecný. Po chvilce přitahuji úlovek k boku lodě a nestačím si divit. Takovou lososovitou rybu jsem nikdy předtím nespatřil. Nádherně vybarvený siven s výrazně oranžovým břichem a stříbrnými boky, které přecházejí ve stříbrnou malou hlavu. Co to je? Sivenovi do půl metru moc nechybí a mě stále zaráží jeho zbarvení a nízká stavba těla oproti známému sivenu americkému. Rybu ihned odháčkuji a vypouštím ji zpět do rodného živlu.

S hlavou plnou myšlenek pádluji zpět ke břehu, abych se majitele zeptal, jaké druhy ryb se v nádrži nachází. Zanedlouho mu popisuji svůj zážitek, když vtom mě přeruší, usměje se a povídá: „Tak vidíš, Davide, chytil sis prvního sivena arktického.“ Ta odpověď mi vyrazila dech, nikdy bych si nepomyslel, že i v našich podmínkách mohu ulovit takovou nádhernou rybu. Jsem rád, že se majitel stará a poskytuje nám nevšední zážitky s nevšedními druhy ryb. Pokud jste pozorně četli, určitě víte, kam jezdím, a možná se v oněch místech brzy uvidíme.