Český Rybář

Právě proto nechci (popravdě je ani neznám) předkládat zaručené způsoby vnadění. Chtěl bych pouze prezentovat svůj pohled na tuto část lovu kaprů, své zkušenosti s vnaděním na některých vodách v určitém období a za určitých specifických situací.

Vím, že většině rybářů je to samozřejmě známé, ale základem je uvědomit si rozdíl mezi návnadou a nástrahou. Z kaprařského hlediska považuji za nástrahu všechno, co je napíchnuté na háčku (případně umístěné na vlasu mimo háček) s cílem dosáhnout záběru tím, že kapr nástrahu nasaje a s ní se mu v tlamce ocitne i háček. Pokud jde všechno, jak má (není tomu tak vždy), následuje záběr, zásek, zvýší se nám pulz, zdoláváme a jsme šťastní.

Na druhé straně návnada, to jsou všechny námi volně pohozené kousky, částečky či kuličky potravy rostlinného, živočišného nebo jiného původu v okolí nástrahy (nemusí být nutně pravidlem), sloužící k přilákání ryby na lovné místo. Návnadou jsou i method mix (krmítková směs) v krmítku či natlačený na olůvku nebo boilie a jiné dobroty umístěné v PVA materiálech v blízkosti nástrahy.

Vnadění je mezi rybáři-kapraři jedním z nejprobíranějších témat. A nejčastější dotazy jsou: co, kde, kdy a kolik? V posledních letech používám jako nástrahu zejména boilie (v 90 % případů). Někdy navleču na vlas i tygří ořech, případně kukuřici. S lovem na pelety nemám velké zkušenosti a jako nástrahu je používám jen v kombinaci s boilie, kdy peletu připevňuji na gumovém kroužku nad nastražené boilie.

Co se týká návnad, preferuji boilie, pelety a tygří ořech. Jiný partikl, jako například kukuřici nebo řepku, používám jen ojediněle. Kukuřice (nebo jiná měkká vařená partiklová návnada) je vhodná zejména při prokrmování větší plochy lovného místa a já ji využívám jen zřídka při lovu na tekoucí vodě. Rád lovím na kanálech a řekách (i když ne tak často, jak bych si přál) a tam se snažím – pokud tomu nebrání okolní rybáři – prokrmit co nejdelší pobřežní část toku. Podle síly proudu krmím vždy 15-30 m nad samotným místem lovu, při hloubce vody 2-4 m. V tekoucí vodě nedokážu přesně odhadnout místo dopadu návnady na dno, a proto spatřuji výhodu v použití většího množství návnady rozprostřené na velké ploše. A pokud v tomto případě použiji kukuřici, snažím se s ní krmit podstatně výš, než je samotné místo lovu. Níže po toku – směrem k místu lovu – přecházím více na kombinaci tygřího ořechu, pelet a boilie. A pak lovím na spodní straně prokrmené oblasti. Co se týká množství krmiva na kanálech a řekách, platí jednoznačně pravidlo „čím více, tím lépe“. Většinou tam bývá velké množství bílých ryb, které se dokážou rychle vypořádat i s přepravkami krmení. Výhodu spatřuji v tom, že pokud se nám bílou rybu podaří partiklem udržet nad naším lovným místem, při přijímání potravy dochází ke zvíření usazenin na dně toku, což je signál pro kapry, které se pak na cestě proti proudu snažíme zastavit většími kusy návnady – boilie (pokud možno co nejtvrdším) a peletami. Jsem přesvědčen, že při lovu kaprů na řece je ideální kombinace vnadění větším množstvím boilie, tygřího ořechu a pelet. Většina z nás si ale nemůže dovolit naházet do vody 20 kg kvalitního boilie denně. Proto si vypomáhám peletami (větší s pomalým rozpadem) a tygřím ořechem. Ten má úžasnou výhodu v tom, že ho bílá ryba většinou ignoruje, a tak zůstane na krmném místě pro kapry. Poměr boilie : pelety : tygří ořech je asi 2 : 2 : 1.

Na tekoucích vodách používám často PVA materiály, zejména pak PVA pásky, na které nasunu 4-5 kuliček boilie stejného druhu, jako je samotná nástraha. Nastražené boilie navíc často zvýrazňuji dipováním. Na řece (na rozdíl od stojatých vod) nastražuji většinou stejný druh boilie, jakým i vnadím. Nejčastěji používám výrazné kořenené příchutě (Hot Demon), přičemž z boilie založeného na rybí bázi mi nejlépe chytala Omega Fish.

Oproti proudným vodám je volba taktiky na stojácích o mnoho složitější. Nejsem zastánce masivního vnadění, což u mne představuje denní dávku krmení (boilie a pelety) 15-20 kg. Jak jsem už řekl, na stojatých vodách nepoužívám k vnadění partikl, kromě tygřího ořechu. V některých případech, zvláště na velkých vodních plochách, je velké množství návnady ve vodě úspěšná metoda, chceme-li nachytat kvantum ryb. Je však nemyslitelné, zvláště chytá-li kaprař sám, aby „vyhazoval“ do vody obrovské množství boilie, a tedy i peněz. Bylo by to zbytečné i vzhledem ke skutečnosti, že na většině vod je povolen lov pouze na dva pruty, a tím pádem nevyužijeme potenciál velkého rozkrmeného prostoru z pohledu počtu záběrů. Máme-li ale možnost lovit na více prutů, případně lovíme-li ve větším počtu rybářů, je použití většího množství krmení výhodné.

Loni na podzim jsme s kamarádem lovili na jednom zahraničním revíru, který je specifický jednak velkou hloubkou, ale i slušnou obsádkou kaprů, bílých ryb a sumců. Oproti předcházejícím výjezdům, kdy jsem lovil sám, jsme tentokrát zvolili masivnější vnadění. Začínali jsme asi s 5 kg boilie, 5 kg pelet a 2 kg tygřího ořechu na ploše cca 10 x 30 m. To jsme opakovali každý den. Žádné enormní krmení, ale na moje poměry to bylo až dost. Snažili jsme se vnadit jedním druhem boilie o různých průměrech, které jsme ještě rozřezávali na menší kousky. Není ale chybou, a v mnoha případech je to dokonce nutností (když výrazně klesá počet záběrů), když po několika dnech pozměníme druh vnadicího boilie. Dalším fíglem může být i posunutí krmného místa – někdy stačí třeba jen o 10-20 m. Na zmiňovaném místě jsme tři udice pokládali na okraje zakrmené plochy a s jednou jsem chytal samostatně s menším množstvím návnady (nakonec jsem stejně skončil v blízkosti velkého krmného místa). Když lovíme na takto velké provnaděné ploše, je důležité, abychom mezi jednotlivými udicemi drželi odstup min. 10 m. Proto v takovém případě rozhazuji návnady do obdélníku, respektive z nich vytvořím úzký, asi 5m pás, táhnoucí se diagonálně se břehem, ze kterého lovím. Je to výhodný způsob i v případě, že chcete zjistit, v jaké vzdálenosti a hloubce se kapři zdržují.

Zajímavé pro mne bylo i zjištění, že oproti minulým výjezdům, kdy jsem při menším množství návnady měl záběry do 6-12 hodin, v tomto případě jme první záběr měli až po 48 hodinách. Po této době jsme ale při pravidelném dokrmování (1 kg návnady po každé ulovené rybě) dostávali záběry častěji než při menší krmné kampani. I když to nemusí platit vždy a všude, tady, pokud jsme kapry úspěšně lokalizovali a oni našli naše krmné místo, jsme dosáhli většího množství záběrů.

Vtírá se ale otázka, jak je to s velikostí lovených ryb. Popravdě jsem své největší ryby ulovil při vnadění menším množstvím krmení. Na druhé straně musím přiznat, že tímto způsobem chytám častěji, a tím je můj závěr možná zkreslený.

Můj klasický způsob lovu tedy spočívá v tom, že najdu 2-3 vhodná místa k položení nástrahy. Často a rád chytám v příbřežních partiích, a to i na velkých vodních plochách (je-li na břehu v okolí úplný klid), ale nechci zde probírat otázku lokalizace kaprů a vyhledání lovného místa. Na zvolená místa tedy nastražím samostatně jednu udici a do jejího okolí (cca 5 x 5 m) rozhodím asi 20-30 kuliček boilie o průměru 20-32 mm (dle potřeby a konkrétní situace), pelety a hrst tygřího ořechu. Přibližně polovinu použitého boilie lámu na polovinu. Čím je voda hlubší, tím větší plochu prokrmím, protože vinou podvodního proudění nemusí návnada vždy dopadnout na dno tam, kam chceme, a my potřebujeme jistotu, že alespoň její část bude v blízkosti nástrahy. V podobných případech se samozřejmě můžeme spolehnout i na PVA materiály.

Hovořím-li o návnadách, často padají slova „tygří ořech“. Je to vynikající návnada (ale i nástraha), která funguje prakticky okamžitě. Pro využití jeho atraktačního potenciálu je nutná správná příprava. Musíme ho nechat namočený ve vodě 24-48 hodin. Do vody přidávám cukr (asi 100 g na 1 kg ořechu) a koření (chilli připadně pálivou papriku). Po uplynutí potřebného času ořech v té samé vodě uvařím (cca 30 minut). I po uvaření ho nechávám ve vodě, a tak ho ve vhodné nádobě nosím i k vodě. Nejlepší konzistenci dosáhneme po několika dnech, kdy začne kvasit a vytváří kolem sebe sliz.

A ještě na skok k nástrahám. Na stojácích používám s úspěchem jiný druh boilie, než je to, kterým vnadím. Je to osvědčená taktika a odlišením nástrahy od návnady můžeme dosáhnout záběrů rychleji. Co se týče dipování, tak ho používám často a nemusíte se bát použít kuličky, které byly namočené v dipu delší dobu (někdy až měsíce). Dalším způsobem zvýšení atraktivity je dipování v jiném druhu dipu, než je příchuť samotné boilie. Jako příklad uvedu kombinaci, která mi výborně fungovala – Hot Demon / SK 30.

Přeji Vám mnoho krásných zážitků a spoustu ryb ulovených v právě se rozbíhající sezoně.