Český Rybář

V následujícím seriálu článků si představíme některé zajímavé výsledky, které vám napomohou optimalizovat nástrahy, pokud již přizpůsobené nejsou. Abychom vytvořili onu perfektní nástrahu, musíme si být v první řadě vědomi toho, které složky kapři ve své potravě přijímají a jak se jednotlivé komponenty chovají nejen separátně, ale i mezi sebou. Faktory, jako jsou roční doba a přirozená nabídka přírodní potravy v jezerech a řekách, zde samozřejmě hrají ne zcela zanedbatelnou roli. Jakou potravu kapři v různých vodách konzumují, není v žádném případě zcela jednoduchá otázka. Potrava variuje velmi silně na základě aktuální potravní situace / nabídky dané lokality a k tomu všemu je potřeba přičíst i poměrně zásadní skutečnost, že kapři jsou zvířata z kategorie omnivore (lat. všežravci), což znamená, že mohou skutečně požírat cokoliv. V tomto úvodním díle se budeme zabývat kyselinami.

Aminokyseliny

Celkem na planetě Zemi napočítáme přesně 20 kanonických aminokyselin, ne více a ne méně. Aminokyseliny jsou nejčastěji organizovány v dlouhých molekulách. V hrubých rysech si to můžeme představit jako vlákno, které sestává z různých aminokyselin ležících přes sebe ve více vrstvách, tedy jako klubko vlny. Řetězce se nazývají polypeptidy. Aminokyseliny se dají rozdělit do následujících kategorií.

Esenciální aminokyseliny

Jako esenciální aminokyseliny označujeme všechny ty, které jsou pro existenci organismů nenahraditelné. Zde samozřejmě existují rozdíly mezi rybami a savci, stejně jako ptáky, plazy a obojživelníky a částečně dokonce i mezi jednotlivými druhy. Pro kapry je esenciál-
ních 10 různých aminokyselin. Experimenty ukázaly, že růst ryb může být velmi silně brzděn, když jedna z esenciálních aminokyselin v potravním spektru kaprů chybí. Za zdravý vývoj a progresivní růst našich miláčků jsou odpovědny tyto aminokyseliny: arginin, histidin, isoleucin, leucin, lysin, methionin, fenylalanin, threonin, tryptofan nebo valinin. Přičemž methionin může být zaměněn za cystin a fenylalanin za tyrosin (KIMNKOVA ET AL. 2001). A co vlastně vyplývá z těchto informací? K obecnému koloritu skutečného kapraře při výrobě boilie směsí již dnes neodmyslitelně patří užití bílkovinných preparátů jako: egg albumine (sušený vaječný bílek), kaseináty a laktalbumin. Pro kaseináty a laktalbumin jsou na webu tabulky. Jednoduchým trikem, jak se dostat k relevantním informacím, je využít tabulky prodejců/výrobců nápojů pro fitness. Produkty, jako například sójový izolát (sójový protein), se velmi často používají ve fitness průmyslu, a tak máme velmi rychle k dispozici komplexní informace o spektru aminokyselin z těchto přírodních bílkovin.

Neesenciální aminokyseliny

Z definice vyplývá, že neesenciální aminokyseliny jsou ty aminokyseliny, které se v organismech vyskytují, ale nejsou pro jejich existenci nezbytně nutné nebo jsou pouze potřebné v určitých cyklech života.

Krmení pro kapry

Organismy mají různé podíly aminokyselin ve svých tělech a ne každý organismus má stejné aminokyseliny. Kde jsou aminokyseliny vlastně uloženy? Nejčastěji je to DNA, tedy genetické informace, které udávají, jak je organismus vystavěný, což nás ale v tomto případě zajímá velmi okrajově.

Pojďme se ale podívat podrobněji na jeden určitý typ organismu. Makroinvertebrates neboli bezobratlé organismy viditelné pouhým okem v potocích nebo pískovnách, jako jsou vodní ráčci, gammarusové. Zajímá nás Gammarus lacustris. Tato zvířata se dají koupit ve specializovaných obchodech ve vysušeném stavu a často nacházejí uplatnění jako součást boilie mixů.

Obsah vody ve vodních organismech je většinou vysoký. Vodní ráčci vykazují srovnatelně vysoký obsah proteinů. Porovnáme-li střední hodnoty u různého vodního hmyzu, dojdeme k závěru, že jednotlivé aminokyseliny, které jsou obsaženy v gammarusech, kolísají právě kolem této střední hodnoty. Výjimku tvoří aminokyselina histidin, která u nich nebyla prokázána. Velmi často jsem především na pískovnách pozoroval, že kapři a jiné velké bílé ryby se v noci krmili těsně u břehu a vyhledávali gammarusy. Tito malí ráčci se zdají být optimální rybí kořistí, s ohledem na všeobecnou dostupnost a obsah proteinů. Je vidět, že zvířecí organismy jsou v porovnání s mnohými vodními rostlinami a detrity (odumřelá organická hmota) velmi bohaté na proteiny.

Průměrný obsah proteinů v přirozeně žijícím vodním hmyzu a červech je vyšší než ten z umělé stravy, který kaprům předkládáme my rybáři nebo produkční rybářství při chovu na rybnících. Kapři dokážou využít obsah proteinů průměrně od 32 do 38 %, což na 1 000 g boilie odpovídá 320–380 gramům proteinů. Amuři oproti tomu potřebují kolem 41 až 43 % proteinů ve své potravě. To odpovídá 410 až 430 gramům na 1 000 g potravy. Zajímavé je, že mnoho produktů na trhu určených speciálně pro lov amurů nemá ani zdaleka tento procentuální podíl bílkovin. Proteiny jsou většinou i nejdražšími komponenty, které se při výrobě krmení a nástrah pro kapry používají.

HNV nástrahy s čistými proteiny a tuky > 35%
Výrobce	Mix
M & M Baits	Creammix	40,4	12,7
M & M Baits	Liver & Marinemix	33,8	9,4
M & M Baits	Redfishmix	62,5	11,2
Nutrabaits	Tutti Frutti	24	12,1
Richworth	Strawberry Yam	29,5	12,9
Successful Baits	Exclusiv Fischmix	31,1	8,9
LNV nástrahy s čistými proteiny a tuky < 35%
Výrobce	Mix
Concept for you	Strong Salmon	26,2	5,1
Mistral	Peach & Tangarine Iso.	18,9	8,2
Nash Baits	White Chocolate	16	7,6
Pelzer	Bun Spice	13,2	2
Successful Baits	Spicemix	19,4	9,7
HNV partikly s čistými proteiny a tuky > 35%
konopí		21,3	34,9
sójové boby		40,8	19,8
hrách		39,3	18,5
LNV partikly s čistými proteiny a tuky < 35%
kukuřice		10,8	4,7
pšenice		13,9	2,2

Tab. 1: Chemické složení čistých proteinů a tuků v nástrahách. (změněno podle: NIESAR ET AL. 2004)

Jak jsou vlastně kapři schopni rozpoznat aminokyseliny?

Pojďme si některé preparáty představit podrobněji:

MINAMINO

Minamino bylo prapůvodně vyvinuto pro fitness průmysl, ale dnes se řadí také u mnohých kaprařů mezi oblíbené komponenty. Minamino sestává z esenciálních a neesenciálních aminokyselin, vitamínů a minerálů. U takových produktů musíme mít na paměti, že byly vyvinuty pro člověka a ten jako zástupce savců má jiné potřeby, což v případě tohoto preparátu může znamenat, že poměry různých aminokyselin možná nejsou pro ryby úplně optimální.

Tab. 2: Výtažek ze složení minamina (zdroj: Lagamed)

BETAIN

Beta znamená latinsky řepa. Betain, známý i pod jmény trimethylglycin, glycine betain, 2-trimethylammonium acetát nebo betain monohydrát, je aminokyselinový derivát, který se získává jako vedlejší produkt při výrobě cukru, mimo jiné z melasy cukrové řepy (lat. Beta vulgaris, proto „betain“). Betain je přírodní látka, která se vyskytuje v mnoha divokých rostlinách a vzniká při oxidaci vitamínu cholin. Kromě toho najdeme betain ve zvýšených koncentracích i v korýších a měkkýších.

Betain patří mezi takzvané „kompatibilní rozpuštěné látky“. Kompatibilní rozpuštěné látky jsou substance, které produkují buňky například při zvýšeném obsahu soli v okolí, aby vyrovnaly osmotický tlak uvnitř buňky a ochránily ji tak před poškozením. Toho využívají například i lososi a mořští pstruzi při tahu ze sladké vody do slané.

Betain je extrémně rozpustný ve vodě, což pro nás znamená, že obalovat nástrahy v betainu má jen velmi nepatrný smysl. Vrstva nalepeného betainu kolem nástrahy se během sekund rozpustí. Zapracováním přímo do mixu nástrahy se bude betain uvolňovat postupně a to už má z pohledu rybáře smysl.

Betain se musí skladovat při pokojových teplotách v suchu a být dobře uzavřen, jelikož je silně hygroskopický (pohlcuje a udržuje vzdušnou vlhkost) a velmi rychle zhrudkovatí.

Pro nás je důležité uvědomit si, že určité látky se dokážou perfektně uvolňovat pouze ve spojení s jinými. Dáme-li do našich nástrah bílkoviny sestávající z glutaminu, argininu a glycinu, musíme si uvědomit, že dobře uvolňují účinné látky pouze v případě, je-li v mixu obsažen glycine betain. Mackie a Mitchel prokázali již v roce 1983 pozitivní vliv kombinace různých aminokyselin a betainu na rozličné rybí druhy, mimo jiné na pstruhy americké duhové a úhoře.

KYSELINA MÁSELNÁ

Kyselinu máselnou, anglicky butyric acid, najdeme mimo jiné ve žluklém másle nebo sýrech typu parmezán. Samotná kyselina máselná nevoní příjemně a má lehce pichlavý a nasládlý podtón. Chemicky vzato je kyselina máselná masná kyselina ve formě esteru. Jako ester se kyselina máselná často používá coby základ pro výrobu posilovačů, jako jsou například dipy, protože dobře přijímá aroma. Chemické vlastnosti kyseliny máselné se tak pravděpodobně perfektně hodí pro rybářské účely. Kyselina máselná je bezbarvá olejovitá tekutina, která zamrzá teprve při -8 °C. Při 164 stupních Celsia má naopak bod varu. Tím pádem můžeme aroma na bázi kyseliny máselné uplatnit perfektně v zimě při studené vodě a zároveň můžeme vařit totožné boilie při vysokých teplotách, aniž by se aroma v pravém slova smyslu vypařilo do vzduchu. K tomu se kyselina máselná velmi dobře rozpouští ve vodě a alkoholech. Naše nástrahy tudíž uvolní i ve studené vodě velmi rychle své aroma. Kasumyan a Doving (2003) dokonce popsali, že kyselina máselná má pozitivně stimulující účinek na žravost ryb.

Použitá literatura:

AHLGREN M.O.(1990): Nutritional significance of facultative detrivory to the juvenile with sucker. Canadian journal of Fisheries an Aquatic Science.

BILLARD R. (1995): Carp- Biologie and Culture. Spring-Praxis Series in Aquaculture and Fisheries, Chichester, UK.

BOWEN S.H ET. AL. (1995): Dietary protein and energy as determinants of food quality: trophic strategies compared. Ecology, 76. Str. 899–907.

DRIVER E.A. ET. AL. (1974): Calorific, chemical and physical values of potential duck foods. Freshwater Biologie, 4. S. 281–292.

HALVER J.E. (1988): Fish Nutrition. Academic Press, San Diego.

NIESAR M. ET. AL. (2004): Coupling insights from a carp angler survey with feeding experiments to evulate composition, quality, and phosphorus input of groundbaits in coarse fishing. Fisheries management and Ecology, 11, str. 225–235.

KASUMYAN & DOVING (2003): Taste preferences in fishes. Fish and fisheries 4: S.289–347.

KMINKOVE ET. AL. (2001): Fatty acids in lipids pf carp tissues. Czech J. Food Sci., 19. Str. 177–181.