Český Rybář

Tyto vařené těstové kuličky jsou dnes pro mnohé z nás neoddělitelnou součástí rybářské výbavy a u vody je ve větším či menším množství máme stále u sebe.

Počet rybářů, kteří si jako cílovou rybu svých lovů zvolili kapra, se stále rozrůstá. Mám teď na mysli moderní lov kaprů, při kterém narazíte na pojmy jako upevňování nástrahy na vlas mimo háček, již zmiňované boilie a podobně. Takové rybaření je spojeno s opravdu objemnou rybářskou výbavou a na prvním místě (alespoň by to tak mělo být) je používání metody „chyť a pusť“.

Samozřejmě znám i rybáře, kteří nedají dopustit na staré a osvědčené metody, jako je např. lov s krmítkem, ale moderní je u nich přístup k rybaření a to, že jsou schopni darovat ulovené rybě svobodu. Velmi si jich vážím. Na druhé straně jsou takoví, kteří se naučili chytat „nově“, ale jejich myšlení zůstalo staré. Odnést si v průběhu roku od vody několik „jedlých“ kapříků je naprosto normální, ale drancovat vody za použití nejmodernějších metod, kdy je o mnoho větší předpoklad ulovení velkých ryb, a tak vlastně novinky zneužívat, je pro mne nepřijatelné a smutné. Možná i proto je ještě stále mnoho rybářů, kteří boilie považují za něco zlého, schopného „zkazit“ vodu – což samozřejmě není pravda. Boilie není žádný zázrak nebo nějaká 100% nástraha, se kterou vždy a všude nachytáme, ale určitě se jedná o jednu z nejlepších nástrah na kapry s vysokou mírou úspěšnosti, která byla v poslední době vyvinuta. Její výhoda je i v tom, že můžeme celkem přesně vyselektovat cílovou rybu nejen co se druhu týče, ale při správné volbě i její velikost.

Pojďme ale k základnímu tématu tohoto článku. Asi už víte, že boilie (tak jak ho známe dnes) odstartovalo svou cestu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let v Anglii. Tam se začaly budovat základy moderních kaprových návnad, když někteří rybáři začali přemýšlet o nutriční (výživové) vyváženosti nástrahy a pronikat to tajemství života kaprů z hlediska jejich způsobů přijímání potravy a jejích zdrojů. Přišli s myšlenkou, že kapra můžeme naučit rozpoznávat a konzumovat umělé zdroje potravy, pokud dokážou pokrýt jeho požadavky na výživu. Postupně tak z různých produktů (mleté psí granule, pstruhové pelety, krupice, ptačí zoby apod.) začali skládat základní směsi, ze kterých po přidání vajec, různých aromat a dalších přísad vytvořili vařené kuličky. Tento způsob sestavování boilie se používá dodnes s tím rozdílem, že už přesně víme, jaké velkoobjemové přísady použít (rybí moučky, rostlinné moučky, sušené mléko, proteinové moučky, směsi ptačích zobů apod.) a samozřejmě i co vybrat pro zatraktivnění samotného boilie z hlediska nízkoobjemových přísad (aromata, oleje, esenciální oleje, játrové prášky, výtažky z mořských živočichů, tekuté potravy, sladidla atd.).

Tím jsme se dostali k doma vyráběnému boilie, které bych rozdělil ještě na dvě skupiny. První je ta, o které byla řeč, totiž boilie, pro jehož výrobu si skládáme i samotnou základní směs z velkoobjemových přísad. Skupina druhá je vyráběna ze základní směsi zakoupené v obchodě (již namíchaná z různých ingrediencí), do které pro zatraktivnění přidáváme už jen malé množství tekutých nebo práškových přísad.

Začátkem 80. let se, kde jinde než v Anglii, rozběhla komerční výroba boilie, které bylo určeno k přímému použití spotřebitelem. Krátce řečeno – koupím a chytám. První prodávané „hotovky“ byly mražené a až postupem času (po nalezení správných konzervačních látek) se začalo s prodejem boilie v takové podobě, jak ho známe dnes. Mražené boilie se ale prodává dodnes, a někteří ho dokonce považují za kvalitnější.

Chtěl bych krátce popsat výhody (respektive nevýhody) u boilie vyráběného doma a u hotového, které si můžete koupit. Za posledních 15 let, kdy se opravdu intenzivně věnuji lovu kaprů a speciálně pak lovu na boilie, jsem prošel několika fázemi. Začal jsem, jako mnoho dalších, chytat na „hotovky“, od kterých jsem plynule přešel na výrobu boilie od základu (včetně základní směsi), potom jsem si vyzkoušel výrobu ze zakoupených základních směsí, abych se nakonec vrátil zpět k hotovému komerčnímu boilie. Proč?

Nejdřív budu psát o tom, s čím mám nejmenší zkušenosti, což je tvorba základní směsi na výrobu boilie. Zkoušel jsem vytvořit vlastní směs, která by byla finančně nenáročná a přitom chytala. To vše na základě poznatků z knih a článků. Byla to klasika poskládaná z rybí moučky, ptačího zobu, sušeného mléka, kukuřičné a pšeničné krupice, špaldové mouky s přídavkem játrového prášku, lososového oleje, sladidla, aromatu a esenciálního oleje. Tyto přísady jsem s malými obměnami používal v průběhu celé sezony, přičemž jsem v závislosti na teplotě vody měnil jen objem jednotlivých složek. I na tento výtvor jsem ryby nachytal, dokonce v té době i svého největšího kapra. Nějak mi ale scházel čas na to, abych tuto směs vylepšoval, následně i zodpovědně vyzkoušel a dosáhl požadovaného výsledku. A to je podle mého největší nevýhoda tohoto způsobu výroby – čas! Nejen z pohledu samotné výroby = shánění a koupě přísad, míchání, vaření a sušení, ale hlavně z důvodu nedostatku času pro pozorování, zkoušení a zdokonalování svých návnad a nástrah přímo při lovu. Pro jednoho rybáře je to běh na dlouhou trať a řekněme si popravdě – chceme spíše chytat, než zkoušet a čekat.

Pokud si tento způsob výroby zvolí skupina rybářů, kteří by společně vyráběli a testovali (spíše jen malé obměny v rámci už někým prezentovaného a vyzkoušeného receptu), určitě se jedná o způsob nejméně finančně náročný, při kterém je možné vyrobit relativně velké množství návnad. V tom spatřuji určitou výhodu, která je po úspěšném lovu ještě zvýrazněna dobrým pocitem: „Tak toto monstrum jsem chytil na vlastní boilie...“

Několik let jsem lovil na boilie, které jsem si doma vyráběl z různých druhů komerčních základních směsí. Ty jsem kombinoval v různých poměrech podle roční doby a typu vody, na které jsem chytal, přičemž jsem využíval zkušeností svých, ale i rad a poznatků od kamarádů. Otevřeně podotýkám, že jsem používal směsi od firmy Starbaits, takže mohu posoudit pouze výhody a nevýhody získané prací s těmito produkty. V 90 % případů jsem kombinoval Bird Food Mix, Robin Red Bird Food Mix a Fish Meal Mix. Míchání těchto směsí mi vždy umožnilo sestavit tu správnou kuličku pro své potřeby. Do základního mixu jsem téměř vždy přidával čistý Robin Red (směs semen a paprik v podobě ptačího zobu s výraznou kořeněnou vůní), a to i tehdy, když byl obsažen v základním mixu. Prostě ho považuji za jednu z nejlepších přísad do boilie vůbec. Pokud to lehce přeženu, mohu konstatovat, že čím je ho více, tím lépe. Je známé, že kořeněné přísady jsou významnou složkou boilie pro použití ve studené vodě, ale mé kuličky obsahovaly Robin Red, i když jsem chytal ve vodě s teplotou nad 20 °C. Další výbornou přísadou je játrový prášek, který má velmi výraznou pachovou i chuťovou stopu a zvyšuje výživnou hodnotu návnady. Přidáním sladidla (někdy ale naopak soli), oleje, aromatu a esenciálního oleje (oblíbená Asa Foetida) jsem získal kompletní boilie, které zaručeně chytalo.

Výhodou komerčních mixů je jejich vyzkoušené složení (alespoň těch od renomovaných firem) = nemusíme hledat a dlouze experimentovat. Zvolíme poměr – např. 50 % Fish Meal Mix, 40 % Bird Food Mix, přidáme 5-10 % Robin Red nebo 5-10 % čisté rybí moučky a základní směs je na světě. Tento způsob tvorby je časově méně náročný, máme jistotu kvality samotné základní směsi a ještě stále nám zůstává možnost vylepšit své boilie nějakou „tajnou“ ingrediencí, která změní běh věcí a přinese úspěch.

Nevýhodou je relativně velká finanční náročnost při koupi základních mixů, i když ne taková, jako při lovu na kvalitní hotové komerční boilie.

A tady se (alespoň v této době) dostávám ke své „konečné stanici“ alias komerčnímu boilie zakoupenému v obchodě. Je paradoxní (nikoliv však nelogické), že s hotovkami jsem lovit kapry začínal a v současnosti je používám znovu. V době mých začátků nebyl výběr boilie tak obrovský jako dnes a jeho kvalita za tou dnešní hodně pokulhávala (zvláště co se týče jejich výživné hodnoty). Byly to dokonale hladké, voňavé, barevné kuličky s jednolitou strukturou. Přiznám se, že v úplných začátcích jsem na podobné boilie nechytil skoro nic, i když jsem znal rybáře, kteří to dokázali. Nevěděl jsem pořádně jak na to, prostě začátečník, který se má stále co učit a učí se dodnes.

Postupem času se ale kvalita „hotovek“ zlepšovala, na trhu se objevovaly produkty většího množství zahraničních firem a já jsem postupně přesedlal z Top Secret na Monster Crab a Shellfish Roda Hutchinsona, bílou čokoládu od Richworthu či na GLM od Jaroslava Těšínského. V té době byly tyto návnady opravdu úspěšné. Posledních 8 let ale zůstávám věrný produktům Starbaits, u kterých jsem zažil přechod z doma dělaného boilie (z jejich mixů) na „hotovky“ se stále se zvyšující kvalitativní úrovní, což se jasně zrcadlí v počtech a velikostech úlovků na komerční boilie po celém světě. A to se týká většiny výrobců.

Začnu asi největší nevýhodou, kterou je cena. Ta je daní za jejich kvalitu (včetně nutriční složky) a atraktivitu, kterých jen těžko dosáhneme domácími experimenty. Proto si nedovedu představit nějakou velkou krmnou kampaň za použití opravdu kvalitního boilie. Doba, kdy se tradovalo, že bez použití velkého množství boilie k vnadění se kapr nedá ulovit, je pryč. Osobně už při lovu (ve většině případů) většího množství boilie nepoužívám a s úspěchem zakrmuji peletami nebo třeba tygřím ořechem.

Další věcí, která může být u „hotovek“ považována za nevýhodu, je nemožnost osobního vylepšování složení. Rovněž otázka přesného složení zůstává vinou utajování receptur a výrobních postupů tajemstvím. Pro mne je ale důležité, abych věděl, kdy a jaký druh použít s tím, že mám stále možnost nasadit jako tajnou zbraň třeba kapku esenciálního oleje, dip nebo tekutou potravu.

Naopak jednoznačnou výhodou komerčního boilie je velká úspora času. Otevřu sáček a můžu se věnovat lovu. Nemusím si dělat starosti s jeho uskladněním při delších výpravách (u domácího boilie vždy hrozilo znehodnocení zaplísněním). A v neposlední řadě – mám možnost vybrat si druh a velikost boilie bez toho, abych doma skladoval množství lahviček, krabiček, sáčků a rollerballů k domácí výrobě.

A které že druhy používám v současnosti? Asi nejvíc preferuji boilie Hot Demon, které je určené především pro lov ve studené vodě, ale podle mých zkušeností se jedná o celoročně použitelnou kuličku s velmi rychlým atraktačním účinkem. Svou největší rybu jsem ulovil na příjemně vonící Instant Frenzy, které (na rozdíl od Demonu) nechytá vždy a všude, ale zato dokáže zaujmout větší ryby. Je to výborné boilie do velmi studené vody. Řada SK 30 je úspěšná celoročně a je vhodná k dlouhodobějšímu lovu na jednom místě.

Musím se zmínit ještě o Instinct Factoru, který by měl svým složením nejvíce připomínat přirozenou potravu kapra, a mně se osvědčil jako výborné boilie do teplé vody. A když tak o tom přemýšlím, napadla mne ještě jedna nevýhoda komerčního boilie, totiž nemožnost vyzkoušet všechny druhy, i když třeba jen od jednoho výrobce. A oni nás tak moc lákají! Říkáme si: „Co tak vyzkoušet ten zbrusu nový druh – nebo zůstaneme u toho loňského?“ Jedna věc je jistá – pokud si vybereme boilie od dobré firmy, můžeme se spolehnout na jeho kvalitu a atraktivitu. Ještě předtím, než se dostalo do obchodu, bylo testováno mnoha rybáři na spoustě různých vod. A my si stejně většinou vybíráme na základě doporučení v článcích, katalozích nebo dobrozdání našich rybářských přátel. A nakonec – alespoň si máme z čeho vybrat.

Chtěl jsem v tomto článku jen představit svůj pohled na svět boilie a mé zkušenosti s jeho používáním. Za ale vůbec nejdůležitější považuji, ať už chytám na jakoukoliv nástrahu, důvěřovat jí, věřit si v tom, co dělám, a hlavně – nezapomenout si užívat ten krásný čas, který můžeme strávit u vody v přírodě.