Český Rybář

Po celkem teplém odpoledni jsem se na noc (zlehka oděn) uložil do spacáku a nechal otevřený bivak, na základě naivní domněnky, že zima už je pryč. Ovšem v noci mě vzbudila hrozná zima a... vše okolo bylo zamrzlé. Až později jsem se dozvěděl, že teploměry v nedalekém městě ukazovaly to ráno –4 °C, takže u vody mohlo být ještě o něco méně. A tak byl výsledkem několikahodinového lovu (krom jednoho pětikilového kapra) jen pořádný kašel a výprava skončila ještě téhož dopoledne.

Tentokrát jsem byl lépe připraven a také už nehrozil silný mráz. Ještě během cesty mi nebylo jasné, kde budu chytat. V úvahu připadaly tři varianty, ale konečné rozhodnutí mělo padnout až podle situace na místě. První revír mi připadal příliš zaplněný, takže cesta pokračovala k druhému. Tam sice téměř nikdo nebyl, ale voda se mi zdála taková mrtvá, což bylo vzhledem k její velké průměrné hloubce celkem logické. A tak jsem popojel ke třetímu a... tady to žilo úplně jinak. Během chvíle byly vidět známky aktivity ryb a... žádný rybář v dohledu. Rozhodnuto!

Jelikož se blížil večer, rychle jsem nahodil oba pruty, postavil bivak a čekal na desátou, kdy končila povolená doba lovu. Ve 22.00 šly udice z vody, já nasedl do člunu a vydal se zmapovat dno přede mnou. Sice jsem tu jednou lovil, ale už si nepamatoval, kde jsou lavice a jiná zajímavá místa. Dno nebylo nijak členité. Ve vzdálenosti 85 m byl malinký hrb a na 102 m začínala výrazná lavice po celé šířce. Jinak nic, nebylo se čeho chytit. Obvykle nerad lovím ve stejných pozicích, ale vzhledem k roční době jsem se rozhodl zkusit chytat s oběma pruty poblíž toho mělkého výstupku a doufal, že teplé slunečné počasí by sem mělo ryby přitáhnout.

Ráno nejprve došlo na prokrmení a v šest mé udice letěly na určená místa. Ještě předtím jsem si pomocí měřicích tyček na vlasci označil 100 m a pro jistotu si u prvních náhozů zaklipoval vlasec, abych to měl opravdu přesně. Volba padla na helikoptérové montáže, krátké návazce ze silnějšího monofilu a potahovaného Evolve. To je v poslední době můj nejúspěšnější návazec. K tomu menší háčky vel. 6 a 8. Udělalo se krásné slunné ráno a co víc, ryby se začaly ukazovat na krmeném místě.

Kolem půl deváté jsem měl v rychlém sledu dva záběry. Ten první byl zhruba 8kg šupináč, druhý o něco menší lysec. Ještě do oběda jsem chytil malého řádkáče. Nádherná trojkombinace na úvod sezony!

Po obědě se zatáhlo a začalo pršet. Nejprve lehce, potom víc a víc. Rybám to ale evidentně nevadilo a do desáté večer jsem dostal další tři. Šest záběrů během prvního dne, to mne nenapadlo ani ve snu! Nejvíce  jich přišlo na boilie Spiceman WS2, ale bodovaly i novinky přibalené na testování – WS1 a Gangster G7. Tyto tři druhy jsem střídal a občas je doplňoval o ½ plovoucího boilie Pampeliška a Broskev & Black pepper.

Poslední dva večerní záběry byly doprovázeny komickou vložkou. Jelikož terén začínal být silně namoklý (a klouzavý) a já k prutům sbíhal dolů z kopce, má snaha být rychle u záběru končila pokaždé tím, že jsem si „ustlal“ vedle stojanu. Jednou dokonce až pod pruty a celý zajel do jílovitého bahna, které z jinak pěkně vypadajícího místa dělalo bahenní past. Zvlášť za tmy to byl těžko řešitelný problém. A co teprve při zdolávání. Holínky se bořily do bláta a klouzaly níž a níž, nebylo se o co zapřít. Připadal jsem si stejně bezradně, jako když vlezete na led a místo bruslí máte na nohou cvičky!

Ani další ráno déšť neustal. Osobně ho mám na rybách rád, ale 20 hodin v kuse je celkem dost. Přesně tak dlouho jen s malými přestávkami pršelo. Voda se silně ochladila a včerejší aktivita ryb se zdála být v nedohlednu. Krátce před polednem však přišel pěkný záběr a tah ryby dával tušit, že se jedná o větší kousek. Proto jsem ho zdolával pomalu a nakonec se radoval z lysce odhadem 12 kg. Váha nebyla připravena a já ho nechtěl dlouho trápit na břehu, takže jen pár rychlých fotek a... plav.

Už to téměř vypadalo, že přišel jediný záběr dne. Večer se oteplilo a začalo se schylovat k bouřce. Voda ožívala. A nejen voda. Dvacet metrů ode mne prošel asi 70kg divočák! Jen tak jakoby nic, jako když jde kolem na pivo a čeká, jestli nepůjdu s ním. Nebyl čas na delší prohlížení, protože přišel záběr. A opět krásná ryba. Co krásná... nádherná, fantastická! Mohla mít ještě tak o kilo dvě víc než ta předchozí. Ale ty barvy... ty byly za všechna kila. S obtížemi jsem ho vynesl do klouzavého kopce a udělal přes samospoušť pár fotek. Jako obvykle tak úplně nevyšly. Je to paradox, ale čím víc se zabývám focením, tím horší dělám fotky! Jsem přitom takové jelito, že bych si focením nevydělal ani na slanou vodu.

No nic, bouřka se blížila a přicházely další záběry. Během chvilky jsem chytil další dva kapry a při vyhakování prvního se mi rozjel druhý prut. Za chvíli se v podložce skvěl nádherný double lysců. Bohužel se o něj s vámi nemůžu podělit, protože nebylo v mých silách odtáhnout je nahoru. A jít dolů do bahna s foťákem se mi absolutně nechtělo. Nakonec došlo na rychlé blýsknutí mobilem a kapři putovali zpět. V tu chvíli už nedaleko odsud létaly blesky. Měl jsem strach nahodit, ale vášeň byla silnější.

Bouřka během chvíle odešla, záběry však ne. Ten den jsem jich do desáté udělal sedm. Poslední přesně ve 22.00 hod. To už se ale blížila další bouřka, a tak bylo načase vše sklidit a schovat se do bivaku. I to divoké prase, které šlo odpoledne okolo, pochopilo, že je nejvyšší čas někam zalézt. Jenže se bálo mé čelovky a strašně kvičelo. Jakmile jsem zhasnul, proběhlo do lesa a byl klid. Blesky se blížily čím dál víc a zvuk hromu byl silnější a silnější. A pak to přišlo. Najednou se rozsvítilo nebe a zároveň se ozvala taková rána, že jsem málem naplnil gatě obsahem, který by tam rozhodně nikdo mít nechtěl. Ještě deset minut poté se mi klepala kolena a nedostávalo se dechu. Normálně se bouřky nebojím, ale nikdy jsem nebyl výboji tak blízko. Blesk totiž uhodil do 20 m vzdáleného elektrického vedení, které stálo za mými zády. Další už bych asi nepřežil, ale naštěstí práskl o 2 km dál. Fuj, to byla klika!

Během noci přešly ještě další dvě bouřky, ale žádná už ne přímo nade mnou, takže krom silných slejváků se nic dramatického nestalo. Ovšem bahenní orgie pokračovaly dál. Po dvou dnech dešťů byl terén přede mnou způsobilý leda tak k bahenním zápasům, ale při nahazování či zdolávání ryb šlo spíš o parodii na tyto činnosti. Odnést rybu nahoru k focení byl téměř neřešitelný problém. Teplota vody klesala ještě více dolů a začal foukat studený severní vítr. Ten den přišly už jen tři záběry. Aktivita ryb se s výrazným ochlazením snížila.

Proto jsem se poslední ráno rozhodl výrazně omezit krmení. Do loviště za pomoci vnadicí tyče letělo pouze dvacet kuliček Gangsteru G7, na který předchozí den přišly všechny záběry. Už jsem ani nepoužil řepku či jiné rychlejší druhy boilie. Naštěstí přestalo pršet, a tak došlo i na geniální Taska pánvičku a pravidelná ranní volská oka s plátkem slaniny. Člověk si vždy musí najít něco pozitivního. Pro mě to v tu chvíli bylo dobré jídlo a čaj s medem, citronem a slivovicí. S rybami už ale tak veselo nebylo. Hladina se najednou zdála úplně mrtvá. Přes den „dorazil“ pouze jediný záběr a já ho navíc neproměnil. I to se stává.

Večer jsem vše zabalil a vyrazil domů. Bylo to krásné zahájení sezony a až na hrůzný zážitek s bleskem na něj mám veskrze pozitivní vzpomínky. Že jsem se přitom několikrát vyválel v blátě? Na to vzpomínám s úsměvem. To přece k rybařině patří. Cítím se v takovýchto podmínkách mnohem lépe než na písčitých plážích, upravených posekaných trávnících nebo dřevěných molech. Cítím se jako v divočině, jako někde, kde lov ryb není jen pozérstvím, ale opravdovým zážitkem se vším všudy.