Český Rybář

Lovit na revíru s bahnitým dnem je pro mnoho rybářů lehce otravné. Mohou totiž narazit na bahno v nejrůznějších variacích. Jak vysoký je nános a jakou má hustotu, to jsou důležité aspekty lovu, které zcela jistě prověří, jak efektivní se svými montážemi dokážete být. Držet se ale striktně mimo bahnité úseky by byla chyba a Darrell nám na této vycházce ukáže, že jde zabodovat i na nich.

Cesta na místo lovu není nikdy příliš vzrušující úkol, ale když navíc prší, začíná tvrdá práce. Projel jsem bránou, zavřel ji a vyrazil po polní cestě k vodě. Místy to na rozbahněném povrchu vypadalo jako při rallye, ale nakonec se to povedlo. Zaparkoval jsem auto a vydal se po svažující se pěšině k Darrellovu místu.

Lokalita

Bylo už hodně pozdě večer, téměř nic jsem neviděl a orientoval se pouze podle světla na farmě v dáli. Napadlo mne, že Darrella překvapím, a tak jsem se škodolibým úsměvem postupoval k jeho bivaku. Po cestě dolů kopcem jsem ale plašil kachny a další okolní ptactvo, které toto narušení soukromí dávalo hlasitě najevo. Mé krytí bylo ohroženo a navíc se mi do cesty „za kořistí“ postavila vysoká mokrá tráva. Nakonec jsem dorazil k místu lovu a začal se plížit k bivaku. Praskající větvičky ale prozradily mou pozici a hlasitý pozdrav mne ujistil, že mise je nenávratně ztracena.

Přivítal jsem se s Darrellem a hned se ho zeptal, jestli něco bere a zda viděl známky pohybu ryb. „Neviděl jsem nic, kamaráde. Vody ubylo a je poměrně čistá, takže by neměl být problém ryby najít, ale… nic. Druhý konec revíru byl navíc zamrzlý, takže jsem nakonec rozbil tábor tady u mělčí části bez ledu. Pokud se v noci nebude nic dít, přesuneme se ráno jinam,“ informoval mne Darrell. Zbytek večera rychle uběhl u šálku čaje a vše jsme zakončili několika skvělými fajitas.

Ráno nás zastihlo při balení vybavení, abychom byli připraveni na přesun. Revíry s bahnitým dnem bývají často mělké a profil dna většinou nenabízí žádné zvláštnosti. To je pro ryby důvod, aby se zdržovaly na otevřené vodě dále od břehu, a tam se je pokusíme najít. Zvolili jsme místo, které bylo včera večer zamrzlé…, tam kapři naleznou větší hloubku a mnohem více úkrytů.

Na místě

Zatímco jsem po přesunu vybaloval nějaké věci, Darrell stál na břehu a prohazoval okolí, aby si udělal představu o novém místě. Hledal na bahnitém dně ostrůvky s pevnějším podkladem a bez vodních rostlin. Tak začíná vždycky. Pokud taková oka nalezne, připraví montáže a jde se na to.

Zeptal jsem se, proč a jak taková místa hledá, a dozvěděl se následující. Na novém stanovišti vždycky chvilku trvá, než ho dobře poznáme. Chytáme-li na pískovnách, většinou není problém najít místa s písčitým nebo štěrkovým podkladem, kterých je všude dost. Na lokalitách, kde převažuje bahnité dno, se musíme mnohem víc koncentrovat, abychom nalezli správný flíček, kam položíme své montáže. Velmi důležitý je první kontakt mezi olovem a dnem, protože ten prozradí, na jakém podloží budeme lovit. Po náhozu se tedy soustředíme na dopad olova na dno, který cítíme ve špičce prutu. Bahno je tvořeno nejrůznějšími přírodními zbytky rostlin a listů, které v průběhu let zetlely a vytvořily nános různé hustoty. Povrchová vrstva bývá měkčí a jemnější a dobře ji po náhozu na špičce prutu rozpoznáte, protože olovo jako by zapadlo do vaty. My ale hledáme tvrdší místa, na kterých se kapři pravidelně krmí, svým pohybem tuto povrchovou vrstvu naruší a částečně odstraní. A právě díky tomu bývají taková místa tvrdší, což je přesně to, co hledáme.

Návazcová pohotovost

Pokud tedy máme zvolené místo lovu, musíme se zamyslet i nad správnou prezentací nástrahy. A rovnou začneme s návazcem, který je pro lov v bahně hodně důležitý. Používám tak metrový návazec z olověnky s odpadávacím in-line olovem. To zajistí, že se odepne, když je potřeba, zvláště u návazců z olověnky (leadcoru). Nasazuji relativně lehká olova (tak 25–50 g), která se tak snadno nezaboří do vrstvy bahna. To sice zjistíme hned po jejich dopadu na dno, ale odpadávací olůvko je takové opatření „pro jistotu“.

Tento systém připravuji trochu jinak než ostatní rybáři. Ti většinou vážou olověnku na kroužek obratlíku a pak zastrčí druhý konec do většího otvoru v olůvku. Já ale zasunu šňůru do drážky v otvoru olova, kde se bezpečně udrží, a nemusím ji vázat do kroužku. To zajistí, že se kroužek může během letu otáčet a správně pracovat. Pokud olověnku uvážeme přímo na kroužek, ten se dobře neotáčí, což často vede k zamotání.

A co používám jako koncový návazec? Jako u většiny mých montáží se vždy snažím o co největší jednoduchost a tento lov nebude výjimkou. Nasadím tedy nepotahovanou pletenou šňůru, což považuji při lovu v bahně za důležité. Prezentace nástrahy nade dnem je pak mnohem přirozenější, i když přidám vyvažovací broček. Takže potřebuji 25lb šňůru Supernatural Braid a háček Kaptor Wide Gape vel. 6. Celý návazec je dlouhý tak 20–25 cm a na jeho konci se nachází kulička „vznášivého“ boilie vyvážená bročkem. Tohle mi v uplynulých letech přineslo spoustu úspěchů a doufám, že návazec bude fungovat i v budoucnu. Jednoduchá a efektivní prezentace nástrahy!

Připravil jsem si pruty i stojan, následovalo několik zkušebních hodů a po nich to vypadalo, že bych mohl být konečně spokojen.

Návnady a nástrahy

Chvíli jsem se musel přehrabovat v kolečku, než se mi podařilo nalézt pytel s návnadou. Pokud jste četli některý z mých článků, asi tušíte, že v něm spočívá boilie Cell. S ním chytám, kdykoli mohu, a nemám žádné pochybnosti o jeho účinnosti na bahnitých revírech. V průběhu let mi přineslo slušnou řádku kaprů a já v něj získal 100% důvěru.

A jak budu postupovat při nadcházejícím lovu? Jednoduše! Nalezená místa provnadím hodně natěsno, ale zároveň vytvořím několik krmných chodníčků, které snad pomohou navézt kapry k nástrahám. Více kuliček rozprostřených na malém prostoru pak udrží ryby na místě, kde budou spokojeně rýt, než naleznou nástrahu.

Tou bude výše zmíněné vyvážené boilie, které na podobných lokalitách poskytuje spoustu výhod. První z nich je vznášivost, která nedovolí kuličce zapadnout do nánosu bahna či mezi rostlinstvo a zároveň zapříčiní, že ji kapr musí důvěřivě nasát, pokud ji chce pozřít. To má většinou za následek, že nástraha rychle vklouzne hluboko do tlamky, zásek sedí a háček drží.

Výhodou ale není pouze vznášivost, ale i možnost volby barvy. Často používám bílou a není to bez důvodu. Je jasné, že v průběhu let se na dně revírů nashromáždilo slušné množství spadaných listů. Předběžným zkoumáním a nalezením tvrdšího místa lovu sice omezíme riziko, že nám nástraha zapadne do těchto naplavenin, ale stejně může náraz olova do dna zvednout pár listů nahoru. Ty pak mohou nástrahu „zamaskovat“ a volba jasně viditelné bílé barvy toto riziko částečně eliminuje.

Položení vlasců

Nástrahy jsou ve vodě a snad přijde nějaký záběr. Hned po náhozu je ale potřeba doladit uložení vlasce ve vodě. Osobně se vždy snažím, aby vlasce směřovaly od prutu přímo k místu lovu bez zbytečných ohybů. Dosáhnu toho jednoduchým způsobem – vypnu vlasec prsty a potopím špičku prutu do vody. Je-li potopený a bez záhybů, zvýší to šanci na správnou indikaci záběru. Nechám ho rovněž volně, aby přes něj ryby při hledání potravy zbytečně nepřejížděly. Ryba zamotaná do vlasce může poplašit všechny ostatní na místě. Leží-li ale vlasec poblíž prokrmeného místa na dně, můžeme využít i fluorocarbon, který problémy s přejezdy definitivně eliminuje.

První neúspěch

Den pomalu plynul a záběry ne a ne přijít. Neozvalo se jediné pípnutí signalizátoru a vypadalo to, že kapři zůstali ukryti kdesi mimo dosah. Tentokrát to prostě nevyšlo, ale co naplat. I o tom je rybaření. Mohli jsme ale nahlédnout do mysli jednoho z nejlepších anglických kaprařů a přiučit se něco o technikách lovu na bahnitých revírech. Snad vám to pomůže při dalším výletu k podobné lokalitě.