Český Rybář

Letní období

V letním období bývají na Cassienu velká vedra a voda může mít běžně i přes 30 °C. Koná se také zvýšený počet kontrol, kdy rybářská policie spolu s hlídači požárů hlídá, jestli nemáte vařič atd. V létě není dobré krmit velkým množstvím boilie kvůli častým záběrům sumců. Vzpomínám si, jak jsem při jedné výpravě ulovil asi třicet sumců a jen šest kaprů. Bohužel kolem roku 2000 se začali do jezera vysazovat sumci v hojnějším počtu, což způsobilo jejich pozdější přemnožení. Když se vám po nakrmení usadí velcí sumci kolem 2 m na lovném místě, kapři tam většinou už nepřiplavou.

Ve stejném období byli do jezera vysazováni i menší kapři. Jednalo se převážně o nižší šupináče. Do té doby tvořili minimálně 90 % obsádky lysci, a to spíše velcí. Je pravdou, že se v jezeře vyskytovalo málo kaprů a čekalo se poměrně dlouho na záběr. Ale když přišel, stál většinou za to. V létě býval velký problém s raky a již zmíněným značným množstvím sumců. Z tohoto důvodu se nejúspěšněji lovilo na partikl. Ten sice přitahoval menší ryby, ale na druhou stranu sumce lákal mnohem méně než masivnější krmení boilie. Do velké dávky partiklu jsem pak používal jen menší množství boilie, většinou Biosquidu, který vždy nějakou velkou rybu přemluvil. Nejúspěšnější bylo velké tvrdé boilie o průměru 24–30 mm. Tyto tvrdé nástrahy odolávaly útokům raků a díky tomu se mi podařilo ulovit několik krásných kaprů i během léta. Ve velmi teplé vodě se kapři v letním období vyskytovali převážně v hlubších částech jezera, a to často mezi 15–18 m. V této hloubce byly zřejmě pro kapry příznivější podmínky.

Vzpomínám na jednu letní výpravu, kdy jsem přijel na jezero a v severním rameni, které bylo mým cílem, se vyskytovalo poměrně dost lidí. Rozhodl jsem se tedy, že strávím několik dní v jižním rameni. To bylo známé tím, že se zde příliš kaprů nechytá, ale zato se tu lovily velké ryby. Usídlil jsem se zhruba uprostřed ramene a začal chytat v největších hloubkách kolem 13–15 m. Hlouběji v místě, kde jsem se nacházel, nebylo. Místa jsem prokrmil fermentovaným partiklem a asi půl kilogramem boilie Biosquid. V plánu bylo zkusit to tak čtyři dny a poté se přesunout jinam. Druhý den jsem se dočkal záběru. Hned bylo cítit, že se jedná o silnou rybu, ale bohužel asi po deseti minutách se mi kapr vypnul. Prut jsem umístil na stejné místo a po pár hodinách dostal další záběr. Opět se jednalo o velmi silnou rybu a souboj trval asi třicet minut. Nakonec se mi podařilo podebrat nádherného kapra 31,10 kg. Byla to místní legenda jménem Bernadeta. Měl jsem obrovskou radost a doufal, že dobré místo ještě něco přinese. Bohužel se tak nestalo a já se přestěhoval na jiné v severním rameni. Tam jsem pak v hloubce 16–18 m nachytal zhruba třicet kaprů menších velikostí. Tak rozdílná byla obě místa. Zmiňuji to proto, aby bylo patrné, jak důležitá je lokalizace velkých kaprů.

Při jiné výpravě jsem si vybral místo v severním rameni. Asi dva dny nepřišel jediný záběr, když jsem si všiml, že se naproti pod skalou ukazují velké ryby. Tak jsem tam umístil své montáže do hloubky kolem 20 m. Odtud pak každý den přišel záběr včetně několika velkých kaprů přes 20 kg. To vše se dalo zažít, když člověk našel správné místo. Myslím, že hloubky byly produktivní i díky tomu, že v nich nástrahy vydržely a nebyly atakovány velkým množstvím raků jako v mělčích oblastech. V těchto hloubkách se nevyskytovali ani sumci, což bylo zvláštní.

Po několika letech jsem tedy mohl shrnout své zkušenosti na popisované vodě. Musím říci, že jsem je s úspěchem používal a vlastně stále používám na spoustě vod stejného typu. Dnes běžně umísťuji nástrahy do hloubek mezi 15–20 m. Vím, že většina kaprařů se takových hloubek bojí, ale doporučuji každému, aby je vyzkoušel.

To je o letním období a odpovídajících taktikách vše. Příště se zaměřím na zimní období roku.