Český Rybář

Když mi bylo asi tak patnáct let, zaměřil jsem se cíleně na lov kaprů. Na základě svého přesvědčení, že tajemství úspěchu je v nástrahách, jsem si vyráběl různá ochucená těsta a většinou na ně používal všelijaká koření a esence z drogerie. Na tehdejší dobu byly moje úspěchy, alespoň podle mého mínění, skvělé. Chytal jsem kapry i kolem 60 cm, což pro mě tenkrát byli opravdoví obři. Protože jsem pocházel z jižních Čech, podařilo se mi poměrně dobře poznat lipenskou přehradu, kde jsem jako kluk často pobýval. Lipno je nádherné velké jezero, které mě vždy lákalo, a tak jsem se na něj tehdy vydal s partou starších rybářů na týdenní výpravu. Chytali jsme hlavně na kukuřici a ulovili spoustu kaprů, na dnešní poměry docela malých. Pro mě tím však nastal obrovský zlom v rybaření a lovu kaprů jsem doslova propadl. Konaly se výpravy nejen na Lipno, ale i jezera na Vltavské kaskádě a později, když už jsem měl řidičský průkaz, i jezera pod Pálavou.

Nástrahy na kapry mě fascinovaly natolik, že jsem je, když mi bylo osmnáct let, začal vyrábět a prodávat. Jak šel další vývoj, sledoval jsem prostřednictvím zahraničních časopisů fantastické úlovky obřích kaprů v Evropě. Tyto úlovky často převyšovaly možnosti českých vod, a tak jsem byl přesvědčený, že některá z těch známých a věhlasných jezer prostě musím navštívit. Moje první volba byla jasná. Cassien. Na světě není snad známější jezero, které by bylo opředeno tolika legendami a které by oplývalo tolika obřími kapry své doby. Úlovky kolem 35 kg představovaly v té době něco naprosto výjimečného, až neuvěřitelného! Tak výjimečné jezero v té době bylo!

První výprava na Cassien

Pro první návštěvu jsem si vybral jaro. Bylo to někdy začátkem dubna. Nemohl jsem se dočkat, až poprvé uvidím legendární jezero. Mým cílem bylo ulovit alespoň nějakého kapra. Každý zde zdolaný kapr měl pro mě cenu zlata. Hlavně že byl z Cassienu!

Na své první výpravě jsem za jeden týden ulovil jen jednoho kapra 14,5 kg. Udělal mi obrovskou radost, protože to byl nejen první cassienský kapr, ale vůbec můj první zahraniční úlovek. Nebyl jsem však příliš spokojený se svým stylem chytání a cítil, že rybaření na těchto prochytávaných jezerech, kde se za rok vystřídají stovky dobrých rybářů, je o něčem jiném než chytání na našich českých vodách. Cítil jsem, že musím jinak přemýšlet, zvolit jinou taktiku a způsob rybaření. Hlavní rozdíl byl v tom, že české vody se každý rok bohatě zarybňovaly menšími kapry a díky tomu se jich ve vodě nacházelo poměrně dost. Navíc každý kapr byl většinou ulovený jen jednou, a tak neměl možnost naučit se být opatrným a zkušeným jako v zahraničních jezerech. Na zahraničních svazových jezerech je to s kapry úplně jiné. Nasazuje se jich podstatně méně, a to jednou za několik let. Kapři pak rostou a získávají zkušenosti tím, jak jsou opakovaně chyceni a pouštěni, tudíž je pak obtížnější je ulovit.

Začal jsem přemýšlet nad svými nástrahami, nad jejich výživnou hodnotou tak, aby kapry na tomto těžkém jezeře zaujaly. Zdejší kapři už určitě viděli to nejlepší, co bylo na světě k dostání. Jezdili sem rybáři z Anglie, Německa, Holandska a domácí z Francie. Každý, kdo chtěl být úspěšný, si určitě vzal to nejlepší, co mohl. Začal jsem tedy vyvíjet různé typy nového boilie na bázi HNV. Další úpravou bylo, že jsem své pruty umísťoval na různá místa poměrně daleko od sebe, a to i do různých hloubek, což byla oproti rybaření v Čechách velká změna. Doma jsem měl většinou všechny pruty umístěné u jedné bójky a u té krmil a čekal, dokud kapři nepřiplavali.

Poprvé jsem začal řešit to, čemu se dnes říká lokalizace kapra. Jde o věc velmi důležitou a bohužel často podceňovanou. Při své další výpravě jsem upravil rybaření a musím říci, že bylo mnohem úspěšnější než to první. Podařilo se mi dokonce ulovit prvního kapra, který atakoval hranici 20 kg. Stále jsem se ale nemohl zbavit pocitu, že ještě nedělám vše úplně dobře. Bylo mi jasné, že v oblasti, kde jsem chytal, se nacházejí mnohem větší kapři, a kdybych vše udělal správně, nějakého z těchto obrů bych ulovil. Přemýšlel jsem, jestli tyto zkušené ryby, které již byly mnohokrát chycené, nemají strach z krmných míst. Musí si přece pamatovat, že zde byly často uloveny.

Plánoval jsem a důkladně se připravoval na svou třetí výpravu, která se uskutečnila během prosince. Sestavil jsem si speciální boilie do studené vody na bázi anglických ptačích zobů, mléčných proteinů a vysoké dávky Robin Redu a celé to doplnil tekutými potravami a esencí Brusinka. Ptačí zoby jsem zvolil proto, že dokážou skvěle uvolňovat atraktanty do okolí a také jsou v zimě velmi dobře stravitelné. Esence Brusinka spolu se sladidlem byla dokonalým atraktantem. Změnil jsem i návazce, rozdělil pruty do různých hloubek a použil jak pop-up, tak montáž na panáčka. Krmení kolem nástrahy jsem omezil pouze na dvě hrsti kolem montáže tak, abych kapry přílišným krmením nevyplašil.

Změna taktiky a způsobu rybaření přinesla úspěchy. Měl jsem pruty umístěné v různých hloubkách od 4 m do 15 m. Tím byla šance najít kapry mnohem větší. Při své třetí výpravě jsem zdolal několik velkých kaprů a celé to vyvrcholilo nádherným lyscem 26,5 kg. Pro mě to byl na tehdejší dobu neskutečný obr, který nadobro změnil moje přemýšlení o lovu kaprů a posunul mě na jinou cestu. Byl jsem ohromený a zcela fascinovaný tímto jezerem a rozhodl se nějaký čas se mu věnovat. Ty nejlepší momenty však byly teprve přede mnou...