Český Rybář

K tomu je nutné znát přednosti a nedostatky obou skupin. O mraženém boilie se dá říct, že má obecně lepší reputaci než trvanlivé. Je to zejména tím, že mraženky obvykle produkují jen firmy specializované na výrobu návnad pro lov kaprů, zatímco takzvané hotovky má v nabídce i mnoho firem, jejichž hlavním zaměřením jsou jiné segmenty rybářských potřeb. Boilie si na zakázku nechají „nakoulet“ v některé z evropských výroben, určí si jen barvu a příchuť, dodají obal a hotovo. Nemusíme si dvakrát vysvětlovat, že kvalita těchto produktů nebývá nijak valná. I ke mně se před dvěma třemi lety dostala nabídka z jedné holandské „továrny na kuličky“. Ceny vynikající, jedna kulička dokonale kulatá jak druhá, pěkné barvy, výrazné, lákavé vůně. Ale korpus? Nazval bych ho plastelínou. Ty kuličky podle mě byly dobré tak pro děti na cvrnkání do důlků, ale chytat s nimi kapry? Takové boilie bych vážně nechtěl ani zadarmo. A to mi prý poslali tu třetí nejvyšší kvalitu. Upřímně řečeno, nechtěl bych vidět ty dvě nižší. Proto mě celkem překvapilo, jaké renomované firmy si zde nechávají dělat návnady a pak se s nimi hrdě chlubí ve svých katalozích či inzercích.

Rybáři ale nejsou hloupí a dřív nebo později poznají, že takové boilie sice pěkně vypadá či voní, tím ale veškeré jeho výhody končí. Dají se s ním nepochybně nachytat kapři, dokonce se při shodě okolností může stát, že přechytá i kvalitní boilie, ale v dlouhodobějším porovnání je to s těmito „plastelínami“ jen přehlídka ztraceného času. Z těchto důvodů byla u nás trvanlivá boilie v posledních letech v ústraní. Kdo by chtěl chytat na něco, co nechytá?

Proto se většina zkušených rybářů přikláněla k mraženkám. Ty se velkým nespecializovaným firmám nevyplatí dělat, proto zůstaly doménou menších firem zaměřených na návnady pro lov kaprů. Tudíž i kvalita je povětšinou diametrálně vyšší. A nutno říct, že v Čechách se tento trend dotáhl možná nejdál ze všech evropských zemí. Přední tuzemské firmy v rámci konkurenčního boje vyvíjely kvalitnější a kvalitnější mraženky, jež dnes mohou směle konkurovat veškerým evropským boilie včetně těch anglických.

V Evropě se však vývoj pohnul trochu jiným směrem. Specializovaní výrobci tam začali jít cestou kvalitních trvanlivých boilie. Evropští rybáři (a zřejmě i evropští kapři :-) měli dost navoněných zázraků, ze kterých akorát bolí břicho, a tak se pomalu začala prosazovat trvanlivá boilie z hodnotných směsí. Ta se obvykle dělají ze stejných mixů a tekutin jako kvalitní mražené boilie, jen se přidá konzervant. Ten dříve možná byl Achillovou patou trvanlivých boilie, ale dnes už jsou k dispozici takové konzervační látky, které nijak zásadně nesnižují chuťové ani jiné přednosti boilie. V posledních dvou letech na tento trend zareagovaly i české firmy, a také já jsem se tím intenzivně zabýval. Chtěl jsem vědět, jaký bude rozdíl, když uděláme dvě naprosto stejná boilie, pouze s tím rozdílem, že jedno bude s pomocí konzervantu trvanlivé.

A jaké bylo porovnání? Co se týče vlastností, tak trvanlivé boilie bylo kompaktnější. Lépe drželo při nahazování kobrou do dálky, většinou i déle vydrželo nastražené na vlasovém přívěsu. Mražené boilie naproti tomu bylo propustnější. Dříve uvolňovalo atraktanty a dá se říct, že působilo o něco rychleji. Dříve se i rozpadalo, což někdy bylo plus (pro ryby je to mnohem dráždivější) a někdy mínus (pokud jste delší dobu čekali na záběr, mohlo se stát, že boilie se rozpadlo dřív, než jste přehodili udici). Velký rozdíl byl patrný tehdy, pokud jste chtěli měkčí, nebo naopak tvrdé boilie. Zatímco to trvanlivé bylo dlouhou dobu (v řádu měsíců) měkčí a tvrdnulo velmi pomalu, mražené na vzduchu velmi rychle ztvrdlo na kámen (během 7-10 dnů). To v praxi znamenalo, že pokud jste v létě chtěli kvůli atakům malých ryb velmi tvrdé boilie, byl problém dosušit to trvanlivé, a naopak, pokud jste byli na delší výpravě s mraženým boilie, byl problém udržet jej měkčí. Největší rozdíl byl logicky v uchovávání. Zatímco o trvanlivé boilie se prakticky nemusíte starat, mražené je nutné před lovem skladovat v mrazáku, pak jej u vody sušit v síťkách a přitom dávat pozor, aby nezvlhlo a nezplesnivělo.

Co se týče účinnosti, byl jsem mile překvapen, že trvanlivé boilie za mraženým nijak nezaostávalo. V posledním roce jsme s ním dokonce chytali častěji než s mraženkami, abychom měli jistotu, že účinnost bude srovnatelná. Nechtěl jsem dopustit, aby se poškodilo renomé, které si vybudovaly naše mražené produkty. Proto jsem rád, že nyní mohu s čistým svědomím nabídnout takové legendy, jako jsou BigMiKs + BigS, Magická Oliheň + Oliheň, Ultra Red Fish + Ananas N-BA, Královský Losos + Patentka a další i v trvanlivé verzi. Pro rybáře, kteří nemají možnost skladovat větší množství boilie v mrazicích boxech, neboť jim to velikost bytu či manželka (někdy dokonce obojí :-) neumožňují, je to určitě výborná zpráva. Trvanlivá boilie se dají uchovávat kdekoli v bytě, nemusí být dokonce ani ve studeném sklepě, jen bych nedoporučoval místa s velkým střídáním teplot. Pokud je necháte zatavené či zazipované, dokonce ani příliš nešíří nějaké pachy, které by mohly ohrozit Vaše setrvání ve společné domácnosti. Naopak, některé příchutě můžete v klidu vložit do šatníkové skříně a drahé polovičce tvrdit, že je to nový hit mezi deodoranty. Příchutě jako mušle, krab, játra a podobně samozřejmě raději dejte k botám, tam tu „vůni“ nikdo nepozná...

Takže – mražené, nebo trvanlivé? Podle mě oboje. Pokud nemáte problémy s uchováváním v mrazáku a potřebujete čas od času boilie vysušit na kámen, pak Vás plně uspokojí mraženky. Nechcete-li se však zabývat skladováním, a to jak doma, tak i u vody (ne každý, když začne pršet, je po deseti pivech a třech rumech schopen rychle uklidit sušící se boilie), pak zvolte trvanlivé. Pokud možno nějaké kvalitní, abyste s kolegou na břehu nemuseli hloubit důlek na cvrnkání. Hodně úspěchů.