Český Rybář

Jednou z hlavních součástí této cesty je malý úsek náčiní mezi navijákem a nástrahou. Je ale velmi důležitý jak k oklamání ryby, tak k jejímu úspěšnému zdolání a všem článkům tohoto řetízku je třeba věnovat zvláštní pozornost, nechceme-li zažít zklamání v nejméně očekávaném okamžiku, který už se nemusí opakovat.

Vlasec

Výběr vlasce je častým dilematem mnoha lovců kaprů, ale pokud si nějaký oblíbí, jen těžko se nechají přemluvit k použití jiného. Při koupi vlasce musíme rozlišovat podle podmínek, do kterých vyrážíme chytat, ale nezanedbatelnou úlohu při výběru hrají i akce a tvrdost Vašich prutů. Je mi jasné, že v našich podmínkách ještě ekonomické možnosti mnohých rybářů nedospěly na takovou úroveň, že by si mohli dovolit koupi několika párů prutů určených pro lov v různých podmínkách. Proto je důležité vědět, že např. při lovu s tvrdšími pruty na kratší vzdálenost budeme potřebovat pružnější vlasec, abychom zabránili vyřezávání ryb. Musíme tedy dobře zvážit sílu, průtažnost, oděruvzdornost i pevnost v uzlu. Často se stává, že vlasec dosahuje vynikajících parametrů v tahu, ale když na něm uděláte uzlík, vlastnosti se rázem změní. Proto doporučuji provést jednoduchou zkoušku pevnosti v uzlu ještě před zakoupením produktu.

Pro nahazování do velkých vzdáleností musíme sáhnout po vlascích o menším průměru, se kterými budeme dosahovat podstatně delších hodů než s těmi silnějšími. Průměry 0,25-0,30 mm budou bohatě stačit. Je ale třeba zvážit i skutečnost, v jakých podmínkách se chystáme lovit. Při vyvážení na větší vzdálenosti je vhodnější spíše méně průtažný vlasec o větším průměru. Osobně používám silony 0,35 mm a ty mi vystačí při většině situací, se kterými se u vody setkávám.

Fluo vlasce se staly velmi oblíbenými nejen při přívlači, ale i v kaprařině a má to své opodstatnění. Časté noční záběry a následné problémy při zdolávání fluo barva monofilu podstatně zlehčí, protože je dobře viditelná i ve špatných světelných podmínkách. Snáze tudíž můžeme určit, kam ryba směřuje a kde se v daném okamžiku nachází. To je hlavní důvod, proč má tyto vlasce na prutech stále více rybářů. Pokud mne potkáte někde u vody, uvidíte, že s velkou pravděpodobností budu mít na navijácích kamuflážový vlasec C.A.M. Expert, na který nedám dopustit, protože už jsem vyzkoušel slušnou řádku různých druhů. Mohu ho vřele doporučit – je skutečně kvalitní, jak co se pevnosti v uzlu, tak oděruvzdornosti týče.

Nejnovějším trendem je výroba fluorocarbonových vlasců. Měly by být odolnější a ve vodě téměř neviditelné. Teprve čas ukáže, zda se jedná jen o módní trend nebo o skutečnou cestu do budoucnosti.

Mnoho rybářů přešlo od monofilních vlasců k pleteným šňůrám. Musíme si však uvědomit, že tato skutečnost má své opodstatnění pouze tehdy, chceme-li lovit v extrémně těžkých terénech, jako jsou např. dna s kořeny či s pevnými rostlinami nebo v opravdu velkých vzdálenostech (400 m a více). Osobně jsem si to rovněž vyzkoušel, ale po několika vyřízlých rybách jsem od šňůr upustil. V každém případě je při použití pletenek dobré sáhnout po měkčím prutu a při zdolávání postupovat s maximální citlivostí a jemně nastavenou brzdou – šňůra totiž nemá prakticky žádnou průtažnost. Proto i při použití šokových návazců raději sáhnu po monofilu, který podstatně lépe tlumí výpady ryby v konečné fázi zdolávání a snižuje riziko vyříznutí.

Šokové vlasce a šňůry

Používání šokových šňůr a vlasců má více důvodů. Při nahazování s tenkými vlasci a většími zátěžemi může při špatné technice dojít k utržení celé montáže. Nejrizikovějších je posledních 10 m vlasce, které jsou nejvíc namáhány. Proto je na tuto část vhodné použít silnější průměr vlasce nebo pletenku. Pro nahazování volím max. o 0,1 mm silnější průměr než kmenový, v případě vyvážení používám i silnější. Při použití kmenového vlasce 0,35 mm si můžeme dovolit tloušťku toho šokového až 0,60 mm beze strachu, že bychom něco pokazili. Nejnovějším trendem jsou nové speciálně vyvinuté monofily, určené k tomuto účelu (Titan Shock Leader). Základem jejich kvality je vysoká oděruvzdornost. Šokové návazce z pletených šňůr využívám především na zarostlých revírech, nebo když lovím mezi překážkami. Mými jednoznačnými favority jsou Quick Silver nebo 45lb Enigma.

Velkým problémem pro naše vlasce a šňůry jsou mušlová pole, která ale mají kapři v oblibě. V takovém prostředí se často stává, že celá montáž je odříznuta dřív, než zasekneme. Jsou ale už vyvinuty i šňůry určené speciálně pro lov v těchto podmínkách. Většinou jsou v nich vpletena kovová vlákna. V každém případě doporučuji nepodcenit výběr materiálu pro šokový návazec – jejich kvalita často rozhoduje o úspěšném zdolání dlouho očekávaného úlovku.

Metr před zátěží

Cílem všech rybářů je to, aby nahozené udice byly co nejméně nápadné. Všichni totiž dobře víme, jak dokážou být kapři vychytralí. Mnohdy je i drobná, pro nás nepodstatná maličkost, dokáže odradit od naší dokonalé (to si naivně myslíme) pasti. Proto si na samotném koncovém návazci dávám velmi záležet, ale zároveň i na všem, co k němu vede. Šňůry s olověným jádrem se staly jedněmi s největších pomocníků na posledním metru před zátěží. Díky své hmotnosti velmi dobře kopírují dno, a když je bahnité, často se do něho nenápadně zaboří. Návazec z takové šňůry je pak úplně skrytý v sedimentech dna. Osobně si nic ideálnějšího ani nedovedu představit.

Při tvorbě takového návazce musíme klást důraz na výběr kvalitní šňůry s olověným jádrem – já osobně mám nejlepší zkušenosti s X Core 45 lb od Star Baits. Jako další tajnou zbraň především pro čisté vody pak používám fluorocarbon 0,50 mm v délce 1 m, na kterém si za pomoci Carp Crimps vytvořím očka. V kufříku jich mám vždy několik připravených.

Zátěže

Tvar a hmotnost zátěže jsou dalšími důležitými želízky v ohni, při jejichž výběru musíme být důslední. Důležitá je i povrchová ochrana olůvka, protože při kontaktu s kamenitým dnem může u nechráněné zátěže dojít k vytvoření ostrých hran a zářezů, o které se může poškodit návazec. Plastová povrchová ochrana tedy má svůj význam.

Nenápadnost olůvka je až druhořadá záležitost – jistou úlohu může sehrát jen v mělké čisté vodě s tvrdým dnem, kde je velmi dobrá viditelnost a zátěž se nám nezaboří do bahna. Ani to však není dogma, protože nedávno jsem četl článek od jednoho zahraničního kapraře, který se na svém místě snažil přilákat pozornost ryb fluorescenční barvou olůvek. Když se ale od extrémů přesuneme zpět, musím říct, že si nedovedu představit, jak by ryba mohla odhalit mou zátěž na bahnitém dně v zakalené vodě v hloubce 3 m, když se zaboří do bahna a viditelnost je téměř nulová.

Nedělejme ryby chytřejší, než opravdu jsou, a soustřeďme se na tvar a gramáž. Ploché tvary olůvek jsou ideální na řeky, hrany koryt a na místa, kde při stahování potřebujeme dostat montáž co nejdříve k hladině, abychom zabránili uváznutí v překážkách na dně. Aerodynamické tvary jsou ideální pro nahazování ze břehu, chceme-li dosáhnout dalekých hodů. Kulaté tvary využijeme nejlépe u pevných montáží, kdy při samozáseku působí proti rybě celou svou hmotností. Stejně jsou na tom i kostky, které jsou mými favority, a tento tvar používám nejčastěji.

Při lovu ve větších vzdálenostech se nemusíme bát používat těžší olova (běžné jsou hmotnosti od 140 do 250 g). S takovou zátěží dokážeme velmi dobře vypnout vlasec, aby signalizace záběru byla co nejlepší a samozásek co nejúčinnější. Na řekách můžeme jít ještě dále (250-280 g), abychom montáž udrželi v silném proudu. I v tomto případě je kostka ideálním tvarem. In-line olůvka, u kterých vlasec prochází jejich středem, využívám především při nahazování nebo v zarostlých vodách, kdy hrozí zachycení závěsného olůvka za rostliny na dně. Výběr zátěže neponechávejte náhodě a vždy pečlivě zvažte, která bude v daných podmínkách nejideálnější.

Cesta od vlasce k zátěži je stejně důležitá, jako koncový návazec, proto bychom k ní měli přistupovat stejně zodpovědně. Vyvarujeme se tak zklamání, které nás při podcenění může snadno potkat.