Český Rybář

Ostatní vybavení

Vhodnější název mě nenapadl, ale v podstatě přesně vystihuje skupinu náčiní a pomůcek, o kterých si dnes budeme povídat. Jedná se o věci, které většinou s sebou k vodě nosíme a používáme. Některé z nich téměř vždy, bez dalších se občas obejdeme, například když jdeme „na lehko“ chytat se splávkem nebo s vláčecím prutem procházkou kolem řeky.

Vidličky

Pokud nechceme držet po celou dobu lovu prut v ruce, musíme si pořídit vidličky. Což nám vlastně i ukládá Rybářský řád, který zakazuje vyrábět si je z keřů a stromů (nejen) u vody. S tím lze jen souhlasit - lámání větví kvůli chvilce chytání je bez diskuse barbarské.

Vidliček se dá koupit v každé rybářské prodejně nepřeberné množství velikostí a typů. Raději bych radil si hned jako svou první vidličku koupit teleskopickou variantu. Pokud chytáme v hodně nerovném terénu, bude se nám delší vidlička a možnost ji vysunout velmi hodit. Stejně tak při měkkém podloží, do kterého musíme vidličku zapíchnout hluboko, aby byla stabilní.

TIP!

Pokud nechcete držet prut v ruce, určitě si pořiďte dvě vidličky na každý prut. Prut budete mít po ruce při záseku, ale hlavně bude ochráněn před nechtěným rozšlápnutím, pokud by byl při chytání položen na zemi. A zároveň bude ochráněn i naviják, ve kterém dokáže cákající písek (při dešti) nadělat pěknou paseku.

Výhodné jsou i výměnné šroubovací nástavce, u kterých můžeme měnit koncovku vidličky za typ určený pro přední nebo pro zadní vidličku. A v budoucnu na vidličku třeba našroubujeme elektronický hlásič neboli „pípák“.

Standardním materiálem je hliník, který jednak nerezaví, ale především je lehký. Není od věci mít jednu sadu vidliček kratších, které ocením pro jejich skladnost a snadnou přepravu při delším pochodu kolem vody.

Peán a vyprošťovače háčků

Peán musíme mít i dle ustanovení Rybářského řádu, ale především bychom jej měli používat s ohledem na šetrné zacházení s rybami. Díky peánu nebo jinému typu vyprošťovače háčků můžeme šetrně odháčkovat téměř každou rybu, i když je chycena hlouběji v tlamce. Pokud je háček tak daleko v tlamce, nebo dokonce v jícnu, že již nejde ohleduplně vyndat, je lepší vlasec co nejblíže u tlamky uříznout a rybu pustit. Zbytečně ji netrápíme a ona si téměř vždy s háčkem v tlamce poradí.

Peán je rozhodně lepší než pinzeta, se kterou bychom měli problém háček pevně uchopit. Pro běžné chytání používáme menší a jemnější peán, naopak pro přívlač oceníme delší, se kterým se nám budou lépe vyndavat nástrahy ze štičí tlamy.

Dobrou pomůckou je i plastový vyprošťovač háčků, což je tyčka se zářezy na obou koncích. Především na menší a jemnější plavačkové háčky je často praktičtější než peán. Zde nám totiž, na rozdíl od peánu, nehrozí poškození vlasce kovovými čelistmi.

TIP!

Vždy mějte peán nebo jiný vyprošťovač po ruce, abyste jej nemuseli hledat na dně batohu až ve chvíli, kdy máte zaseknutou rybu u břehu (prodlevami ji budete zbytečně trápit). Nejlepší je mít peán připevněn na joju na vestě nebo bundě. Tak jej máte skutečně vždy po ruce a připraven k použití.

Podběrák

Dnes již podběrák není povinnou výbavou, ale vůbec není od věci aspoň nějaký menší stále nosit v batohu. Samozřejmě nejšetrnější je vyháčkovat rybu přímo ve vodě a nevytahovat ji z vody na břeh, čímž ji můžeme poškodit. Snadno se ale můžeme dostat do situace, kdy se nám podběrák hodí.

Dlouho se můžeme pokoušet ulovit rybu, která by opravdu stála za to, a najednou ji máme na prutu, jenže stojíme na vysokém břehu a nedosáhneme na ni. Pak nezbývá než vlézt do vody nebo u lehčích úlovků zkusit zvednutí ryby prutem, čímž ale riskujeme utržení úlovku i zlomení prutu.

Větší ryby musíme často vylovit z vody, abychom je mohli odháčkovat a změřit a rukou se to již zvládnout nedá. I v této situaci oceníme pomoc podběráku. Abychom rybu co nejméně poškodili, vybereme si model s jemnou hustou síťkou s plochými uzlíky a budeme jej používat s rozmyslem.

Z pohledu přepravy je vhodný menší skládací typ s teleskopickou rukojetí, který se snadno vejde do batohu. Vláčkaři velmi často využívají větší muškařský podběrák s krátkou rukojetí, který mají uchycený do joja na zádech vesty.

Opačným extrémem jsou speciální velké a prostorné podběráky, určené pro lov kaprů. Velmi často se kapři loví večer a v noci, tedy za snížené viditelnosti, proto musí být podběrák na delší tyči a prostorný, abychom rozměrný úlovek i za této situace do podběráku spolehlivě navedli.

Vezírek

Budeme jej potřebovat pouze v případě, že chceme ulovené a ponechané ryby uchovat živé. Rybářský řád nám jeho nošení nenařizuje. Pokud se už rozhodneme, že si úlovek ponecháme, máme dvě možnosti – buď rybu usmrtíme (nesmíme jí přímo u vody uřezávat hlavu ani ocas!), nebo si ji chceme ponechat živou, a pak musíme použít vezírek s kruhy.

Šetrné vůči rybám jsou delší prostornější vezírky s větším průměrem kruhů. Abychom prostornosti využili a rybu netrápili, musíme vezírek ve vodě natáhnout a zajistit vidličkami. Jinak se ryba bude v síťce zmítat a zbytečně se trápit.

Co do provedení jsou nejběžnější dva základní typy, které se liší otvorem pro vkládání ryb. Nejvíce používaný typ má vstup stahovací, kdy po vložení ryby šňůrkou vstup stáhneme a zajistíme svěrkou nebo jiným způsobem, aby ryba nemohla utéct. Druhý typ je zakončen kruhem a tedy otevřený. Ten se používá při lovu z lodě nebo na závodech, protože se do něj snadno dávají úlovky, aniž bychom museli něco rozmotávat. U tohoto typu ale musí být vždy horní otevřený kruh nad vodou, jinak nám ryby uplavou!

Židlička

Při každém chytání na jednom místě bez častého přecházení je židlička nepostradatelnou pomůckou. Stát dlouhé hodiny u nahozených prutů není moc zábavné a velmi rychle se unavíme. A sedět na zemi, kameni nebo blízkém pařezu se dá jen za suchého a teplého počasí. Proto je židlička nebo křesílko vítaným společníkem.

Každý asi začíná u klasické rozkládací stoličky z trubek a plátna jako sedáku. Je poměrně skladná a především levná. Velmi brzy ale zjistíme, že na delší vysedávání není zrovna nejvhodnější. A pokud se budeme technikám, při kterých se déle sedí, věnovat více, určitě si pořídíme kvalitnější stoličku nebo rovnou křesílko. Musíme se ale předem smířit s tím, že za vysoký komfort budeme platit daň horší skladnosti a výrazně vyšší hmotnosti.

Jediná rada pro výběr stoličky nebo křesílka je jednoduchá – v prodejně si na co nejvíce modelů sednout, chvíli si na nich pohovět a zkusit imaginárně zaseknout. Jen tak zjistíme, který nám bude nejvíce vyhovovat.