Český Rybář

V minulém dílu jsme si představili pásmo pstruhové, na něž bezprostředně navazuje další z pásem – lipanové. Toto pásmo je možná nejméně nápadné a nejhůře čitelné, ale přesto je velmi zajímavé a ze sportovně rybářského hlediska tvoří důležitý přechod mezi dvěma zcela odlišnými druhy revírů – pstruhovými a mimopstruhovými.

Charakteristika toku

Původně byla pod pojmem lipanové pásmo myšlena část toku protékající podhůřími, vysočinami a pahorkatinami. Ze pstruhového potůčku se tu již stává menší říčka, která různými malými přítoky pomalu mohutní a rozlévá se do větší šířky. Postupně také zklidňuje svůj proud – na rozdíl od pstruhového pásma jsou tu již typické delší úseky s tažnou vodou a rovnoběžným prouděním, které je narušováno jen proudy ve spodních vrstvách. Dno je tu většinou kamenitoštěrkovité až písčité. Voda tu zůstává po většinu roku ještě chladná, v horkých  letních měsících však může dosáhnout až 22 °C. Nasycení vody kyslíkem tu dosahuje až 95 %. Po výstavbě velkých přehradních nádrží vznikla pod některými z nich tzv. sekundární pstruhová pásma - jmenujme např. sekundární pstruhové pásmo na Vltavě pod Lipenskou, na Dyji pod Vranovskou nebo na Jihlavě pod Dalešickou přehradou. Díky vypouštění chladné vody z elektrárenských turbín byly na řekách pod nádržemi vytvořeny ideální podmínky pro život lososovitých ryb, což vedlo i ke vzniku atraktivních pstruhových revírů. Přestože mluvíme o sekundárních pásmech pstruhových vod a pstruhových revírech, tak z hlediska rybích pásem charakteru těchto vod nejlépe odpovídá původní pásmo lipanové.

Rostliny a živočichové

Tak, jak putujeme po toku směrem dolů, stává se voda stále úživnější a podmínky pro různorodý život se zlepšují. Lipanové pásmo je proto přirozeně bohatší na život než pásmo pstruhové, i když i zde jsou životní podmínky velmi tvrdé a své místo na slunci si musí vodní organismy tvrdě vydobýt. Z jednoduchých nižších rostlin se tu setkávám s různými sinicemi, rozsivkami nebo řasami. Z vyšších rostlin se v toku a na jeho březích setkáme např. se zdrojovkou, hvězdošem, zevarem, lakušníkem nebo devětsilem.

Bohatě je tu zastoupena zvířena dna, tzv. bentos. Nalézáme tu červy (ploštěnku potoční), malé korýše (blešivce) a především spoustou hmyzu (jepice, pošvatky, vážky, chrostíky, pakomáry nebo muchničky). Měkkýše v lipanových vodách zastupuje vzácná perlorodka říční. Nesmíme zapomínat ani na velké predátory - ledňáčky, kormorány nebo vydru říční. Především poslední dva jmenovaní dokážou v lipanovém toku způsobit na rybí obsádce nenapravitelné škody.

Ryby

Hlavními představiteli rybí říše zůstávají nadále lososovité druhy. Z nich jako představitel tohoto pásma byl vybrán nádherný lipan podhorní. Lipan je bezesporu jednou z našich nejkrásnějších a nejušlechtilejších ryb. Lipanovi nejlépe vyhovují úseky toků, kde se střídají proudné části s klidnější hlubší vodou nebo tůněmi. Na rozdíl od samotářského pstruha žije hejnově, nevyžaduje členité dno, ale dává přednost volné vodě. I proto potřebuje ke svému životu přece jen více prostoru než pstruh. Pstruzi a siveni v lipanovém pásmu žijí pochopitelně taky, a především v sekundárních pásmech většinou stále dominují. V lipanovém pásmu se už běžně setkáváme s několika otužilými druhy kaprovitých ryb – jelci tlouštěm a proudníkem, hrouzkem obecným nebo ouklejkou pruhovanou. Z dravců do těchto vod už občas zavítá všudybyl okoun, úhoř a především tak trochu tajemný mník jednovousý.

Lipanové pásmo a sportovní rybolov

Z rybářského hlediska by měl výskyt lipana tvořit jakousi pomyslnou hranici mezi pstruhovými a mimopstruhovými revíry. I v praxi platí, že většina vod, jejichž charakter odpovídá lipanovému pásmu, patří do pstruhových revírů.

Zde je dobré si připomenout základní pravidla pro lov na pstruhových revírech: Chytat ryby lososovité se tu smí jen na umělé nástrahy – přívlačí nebo muškařením. Přívlačí se smí lovit pouze od 16. dubna do 31. srpna – což odpovídá sezoně lovu pstruha obecného. Lipan je hájený od začátku prosince do konce července; ta pravá lipanová sezona začíná v září a trvá až do konce listopadu. Přestože lipan občas zabere i na malou třpytku, je pouze jeden skutečně sportovní způsob lovu lipanů, a tím je muškaření. Podzimní chytání lipanů na malé umělé mušky patří určitě mezi naprosté vrcholy sportovního rybolovu. Protože se v lipanovém pásmu vyskytují už i některé kaprovité ryby, je třeba ještě připomenout, že lovit jiné ryby než lososovité se na pstruhových revírech smí jen na nástrahy rostlinného původu – jakékoli nástrahy živočišného původu jsou tu přísně zakázány.