Český Rybář

Umoudřené počasí vyměnilo aprílovou nestálost za majestátní klid předlétí a příroda všude kolem sebe rozprostřela sváteční zelené sukno. Jaro na svém vrcholu je plné života a ryby nechtějí zůstat pozadu. A tak se při návštěvě našeho oblíbeného revíru můžeme těšit nejenom z vitalitou oplývající přírody, ale většinou získáme závdavkem i bohatou rybářskou nadílku. Za nástrahu měsíce jsem vybral rousnici, nástrahu přirozenou a univerzální, skvěle účinkující právě ve chvílích, kdy jsou ryby opravdu při chuti.

Co je to rousnice?

Rousnice je naše největší žížala, běžně dorůstající 10–15 cm, výjimečně však může dosáhnout až čtvrtmetrové délky. Má načervenalé až hnědavé zbarvení, charakteristický je výrazný zmasilý kroužek, který odděluje kratší hlavovou část od zbytku těla. Říká se jí také dešťovka, protože při vydatnějších srážkách vylézá ze země na povrch a můžeme ji běžně spatřit na chodnících a ulicích. Je velmi rozšířená, především v zemědělských oblastech s kvalitní půdou – hnědozemí či černozemí.

Hledáme ji na vlhčích obdělaných půdách, dále na trávnících, v okolí vod a prakticky všude tam, kde není půda příliš kamenitá, štěrkopísčitá či výrazně jílová. Za normálního počasí se rousnice nalézá přes den v půdě a za noci vylézá na povrch, a to tak, že část těla má na povrchu a částí zůstává pod zemí. Při vyrušení ostrým světlem nebo hlukem pak velmi rychle zalézá zpátky pod zem. Nastane-li suché období, reaguje rousnice tím, že zaleze hlouběji pod zem a nevylézá na povrch ani v noci. V takových chvílích se může stát její získání docela pěkným oříškem.

Jak si obstarat rousnice?

Nejjednodušší je pochopitelně zajít do prodejny rybářských potřeb a krabičku rousnic si koupit. Tyto živé nástrahy patří k standardnímu sortimentu většiny rybářských obchodů. Nejedná se však o úplně levnou záležitost – jedna rousnice dnes může přijít až na 5 korun, a pokud jsou ryby při chuti, můžeme za večer vychytat třeba celou krabičku. Proto je ekonomicky výhodnější, když si rousnice nachytáme sami.

To můžeme učinit několika způsoby. Rousnice si můžeme nasbírat při obhospodařování – rytí – půdy. Tak však získáme především menší druhy tzv. kopaných žížalek a na pořádnou rousnici narazíme jen zřídka. Rousnice se také rády zdržují pod různými překážkami – velkými kameny, panely, dřevěnými špalky. Takových vhodných míst však většinou nenajdeme na jednom místě tolik, abychom si mohli nasbírat rousnic dostatečné množství. Nejlepší tedy je vypravit se na ně v noci s baterkou. Jak už jsme si řekli, rousnice vylézají po setmění ze země částečně na povrch. Ulovit však takto vylezlou rousnici, „opalující“ se v měsíčním světle, není zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Ideální pro sběr rousnic je doba kolem půlnoci. Coby světelný zdroj používáme čelovou svítilnu, neboť je při lovu velkou výhodou mít obě ruce volné. Světlo musí být tlumené, protože žížala nasvícená ostrým a intenzivním světlem rychle zmizí v zemi. Pokud narazíme na žížalu, je třeba rychle zjistit či vytušit, ve kterém místě vylézá ze země a zde ji rychlým pohybem uchopíme a přitiskneme k zemi. Pak ji pomalu a s citem vytahujeme z půdy. Často to není snadné, protože statná rousnice se mermomocí snaží volným koncem zavrtat do země, a dochází k urputné přetahované. V tomto případě při hrubém tahání dojde zpravidla k jejímu přetržení – takto poškozenou žížalu pak v žádném případě nesmíme vložit mezi ostatní zdravé – brzy by uhynula a s ní i ostatní.

Zatímco v čase četných srážek či přímo za deště je sběr rousnic jednoduchý a podobá se sběru hub v období houbařských žní, v době dlouhodobého sucha je často složitější obstarat si kvalitní rousnice, než na ně posléze ulovit ryby. V tomto čase si můžeme pomoci třeba tím, že určitou část země pravidelně zaléváme a rousnice pak právě tady v noci vylezou. Nám městským lidem však často nezbývá nic jiného, než s prosebným zrakem očekávat vytoužený déšť.

Uchovávání rousnic

Zakoupené či nasbírané rousnice krátkodobě uchováváme v chladném prostředí v lednici či ve sklepě. Nakrabičkované rousnice z obchodu ponecháme v substrátu, ve kterém jsme je zakoupili. Nasbírané rousnice přechováváme v zavařovací sklenici, plastové krabičce či kbelíku s uzavřeným víkem, aby nám neutekly. Do nádoby dáme čerstvý drn, do nějž si zalezou a několik dní, případně i týdnů tu vydrží. Použít můžeme také natrhané a jemně navlhčené kousky novin.

Pokud chceme přechovávat rousnice dlouhodobě, abychom nebyli závislí na počasí či pravidelných dodávkách z rybářských potřeb, můžeme si založit jejich chov. K tomu je třeba mít k dispozici větší nádobu, dřevěnou bedýnku, truhlík na kytky apod. Je známo více způsobů úpravy substrátu, ve kterém budeme rousnice chovat. Jedním z nich je nasypat na dno nádoby cca 2 cm štěrku, na štěrk pak přidat vrstvu proseté hlíny a na vrch poté několik drnů, ve kterých budou rousnice přežívat. Takovýto chov musíme stále kontrolovat, odstraňovat uhynulé rousnice a hlídat, zda je prostředí dostatečně vlhké. Můžeme je také přikrmovat, např. vařenými bramborami, zeleninou, kávovou sedlinou apod. V ideálním případě se Vám začnou rousnice sami rozmnožovat.

Kdy lovit na rousnice

Nastražená dospělá rousnice – to už je pořádně vydatné sousto, které nám ryba vezme jen ve chvíli, kdy má opravdu hlad a je při chuti. Lovit na rousnici má tedy smysl ponejvíce v období vysoké potravní aktivity, což se týká jak ročních období, tak denních dob. Rousnice je ideální nástrahou v jarním období a časném létě, méně účinná je v chladném období roku. Nefunguje ani v horkém počasí, v létě je tedy její nastražování účinné prakticky jen za časného jitra a v pozdním večeru.

Rousnice je však hlavně výbornou a typickou noční nástrahou, kdy nám výborně poslouží k lovu ryb, které jsou nejaktivnější právě po setmění. Zcela obecně se dá říct, že nejvhodnější dobou pro lov na rousnice je časné ráno, pozdní večer a noc a období před i po bouřce. Na řece pak dobře účinkují v přikalené vodě po bouřkách a přívalových deštích.

Jaké ryby lovíme na rousnice

Odpověď by mohla být v podstatě jednoslovná – všechny. Jedná se opravdu o univerzální nástrahu, co se druhové skladby ryb týče. Spolehlivě přivábí úhoře, sumce, kapry, líny, parmy, okouny, ale i cejny, karasy, plotice a prakticky všechny druhy kaprovitých ryb. Na rousnici však zaberou i vrcholoví predátoři, jako je candát a štika, a úlovky byly zaznamenány i u takových potravně specializovaných ryb, jako je amur, tolstolobik nebo maréna. Dá se tedy říct, že úlovek selektuje prakticky jen velikost nástrahy, i když takový ježdík nebo sumeček americký si často troufne na rousnici větší, než je on sám.

Jak lovit na rousnice

Rousnice je nástraha vhodná k lovu ve stacionární pozici, tedy způsobu, kdy leží v klidu na dně. Z tohoto hlediska se jeví být nejúčinnějšími způsoby lovu položená (se splávkem či beze splávku) a feeder. Chytat na rousnici však můžeme i na plavanou, na chomáč rousnic se chytají i sumci za použití vábničky. Při nočním rybolovu hlavně nesmíme zapomenout na dobré osvětlení, ať už chemická světýlka na splávky, nebo běžná svítidla, kterými osvětlujeme naše čihátka či špičku feederového prutu.

Nastražování rousnic

Rousnice se nastražují velmi dobře, nejsou příliš pohyblivé a na háčku dobře drží. Důležité je, aby rousnice působila přirozeně, proto je třeba používat háček úměrný velikosti nástrahy.

Existuje hned několik způsobů nastražování těchto žížal:

• nastražení do tzv. uzlíku – nejběžnější způsob nastražení, kdy rousnici umístíme na háček několikerým propíchnutím, takže nám vytvoří kolem háčku „masité klubko“. Špičku háčku můžeme nechat schovanou v žížale, nebo ji necháme volnou. Takto můžeme nastražit žížalu celou, její část i třeba dvě menší rousnice.

• stražení na úhoře – na úhoře se doporučuje navléknout rousnici na háček po celé jeho délce, případně ji i přetáhnout přes vlasec. Takto nastražená rousnice sice působí docela přirozeně, je však málo pohyblivá a proces stražení je docela zdlouhavý.

• stražení tzv. na kalhotky – při tomto způsobu stražení se žížala rozdělí na dva kusy. Jeden kousek menší a jeden větší, asi v poměru 1/3 : 2/3.Oba kousky se pak na háček nastraží tak, aby konce obou částí visely z háčku dolů. Tento způsob se opět doporučuje na úhoře, ale i na kapry a líny.

• stražení na menší ryby – na drobnější ryby můžeme stražit jen malé kousky rousnic, umístěné na háček jen jedním propíchnutím. Takové stražení je vhodné při lovu kaprovitých ryb na plavanou. S nástrahou si můžeme různě pohrát, třeba i tím, že rousnici zkombinujeme např. s hnojným červem, kukuřicí apod.

• Lov na chomáč rousnic – na sumce nastražujeme více žížal do chomáče na jedno či víceháček. Musíme si však dát pozor, neboť takovéto stražení je ze zákona považováno za lov dravců – „smotek červů na víceháčcích“ - a je povoleno až od 16. 6.