Český Rybář

V dubnu se však také o slovo rázně hlásí pstruzi. Pro mnoho rybářů znamená 16. duben vpravdě výjimečný den, ve kterém se jako skály s bájným pokladem otevírají pstruhové vody. A tak si dnes představíme skupinu nástrah, která je s lovem lososovitých ryb neodmyslitelně spojená, i když její potenciál je mnohem širší a dnes už zahrnuje prakticky všechny možné druhy ryb. A i když Vy, začínající rybáři, tyto nástrahy možná ještě ve své výbavě nemáte, stručné seznámení s nimi jistě nemůže být na škodu.

Co je to umělá muška?

Pod tímto pojmem máme na mysli umělou nástrahu představující imitaci přirozené potravy ryb, a to především hmyzu a jeho vývojových stádií. V dnešní době však vzory nenapodobují pouze hmyz, ale setkáváme se i s imitacemi rybek a jejich jiker, obojživelníků, drobných savců a prakticky všech organismů sloužících rybám za potravu. Umělá muška je vyrobena z háčku a vázacího materiálu. Vázací materiály primárně dělíme na přírodní a umělé.

Podle způsobu výroby a vlastností rozdělujeme umělé mušky do několika skupin, které si později blíže představíme. Umělé mušky jsou snad nejvíce zajímavé tím, že se pro jejich praktické využití vyvinul zcela speciální způsob lovu, který se na pohled výrazně odlišuje od ostatních rybolovných technik - nazývá se muškaření.

Co je to muškaření?

Muškaření je způsob lovu, při kterém umělou mušku nahazujeme pomocí speciální muškařské šňůry. Při tomto způsobu lovu používáme také speciální muškařský naviják (který není smekací a nelze jím nahazovat) a muškařský prut. Důvod, proč se v průběhu staletí vyvinulo toto speciální rybářské náčiní, je vcelku prozaický: samotná umělá muška je většinou velmi lehká a nelze s ní nahazovat jen za pomocí vlasce a navijáku, jak je tomu například u nástrah vláčecích. Muškařská šňůra má tedy při tomto způsobu lovu nosnou funkci, díky které dopravíme nástrahu na lovné místo a zároveň její pomocí a prutu ovlivňujeme a usměrňujeme pohyb nástrahy a celkově techniku lovu. Na konci šňůry je návazec z monofilního vlasce, na nějž jsou navázány 1-3 umělé mušky. Nosná funkce muškařské šňůry může být nahrazena i jinou zátěží – známý je například lov na umělé mušky za pomoci klasického monofilního vlasce a kulového plavátka, s velkými a zatíženými muškami (streamery) zase můžeme lovit i klasickou vláčecí technikou, ale muškařina jako taková vždy zůstane speciální rybolovnou metodou, při které se používá i speciální muškařské náčiní.

Muškařina včera a dnes

Lov na umělou mušku má svoji dlouhou historii. První písemné zmínky pocházejí už ze starého Říma, kam se umělá muška patrně dostala z Číny. Ve středověku a později se staly centrem muškaření především britské ostrovy, kde se tento sport významně rozvíjel a kde také byly sepsány první odborné muškařské knihy. Postupně se v dílech pro muškaře začínají objevovat i vědecké názvy hmyzu a jednotlivých vzorů, které tento hmyz napodobují. Vzniká tak odborná muškařská terminologie. V Anglii se muškařením lovili především pstruzi na místních křídových řekách a potocích, a tak i samotná muškařina byla obecně dlouho spojována takřka výhradně s lovem pstruhů na tekoucích vodách. Teprve 20. století přináší velký rozvoj muškařského sportu – objevují se nové typy mušek a lov se rozšiřuje i na stojaté vody a další druhy ryb.

Jaké ryby lovíme na umělé mušky?

Muškařina snad už navždy bude mít pověst sportu džentlmenů. Představujeme si rybářského barda, zabroděného po pás v peřejnaté řece a snažícího se svojí „umělotinou“ ošálit pstruha nebo lipana. Tento obrázek bychom si navždy měli uchovat v paměti, byť nám dnešní muškařina nabízí mnohem širší uplatnění. Zkušenosti dávno ukázaly, že na umělé mušky lze lovit ryby prakticky všech druhů a velikostí. Jde jen o to, jaký vzor navážeme a jakou techniku lovu zvolíme. Proto se dnes rozvíjí jezerní i mořské muškaření, vyrůstají odborníci na lov kaprovitých ryb, okounů atd. I přes tento rozmach však muškařina bude už asi navždy spojena s pstruhovými a lipanovými potoky a řekami, kde asi nejvíce vynikne její ušlechtilost a výsostné postavení mezi všemi rybolovnými technikami.

Typy mušek

Muškařina byla po dlouho dobu spojována prakticky jen s jedním typem umělých nástrah – a to s tzv. suchými muškami. Někteří staří rybáři dodnes považují za skutečnou muškařinu pouze lov na tyto typy mušek. Jiní rybáři naopak rádi poznávají nové trendy a využívají proto i dalších typů. Umělé mušky v dnešní době primárně rozdělujeme na tyto čtyři hlavní typy:

1) Suché mušky – imitují živý nebo utonulý hmyz unášený vodou na hladině. Vyrábí se ze suchých plovoucích a nenasákavých materiálů. Většinou mají vztyčená křídélka, výrazná je i imitace nožek. Důležité je, aby mušky co nejdéle vydržely plavat na hladině. Při záběru ryba mušku tzv. sebere z hladiny. Tento způsob lovu je považován za královský, má nejdelší tradici i estetickou hodnotu. Na suché mušky lovíme především ryby lososovité, ale i další druhy dávající přednost sbírání potravy ve vodním sloupci (ouklej, perlín, tloušť, proudník apod.). Základní skupiny suchých mušek: jepice, májovky, chrostíci, broučci.

2) Mokré mušky – tyto mušky imitují již utopený hmyz, který klesl pod hladinu a je unášen vodou. Jsou vázány na těžší háčky než mušky suché a vyráběny z měkčích i savých materiálů. Vážou se s řídkým věnečkem měkkých nožek. Křidélka – pokud jsou přítomna – mají sklopena dozadu. Mokré mušky jsou vynikající nástrahy pro lov pstruhů a lipanů, ale i tloušťů a okounů. Základní skupiny mokrých mušek: klasické mokré mušky, jezerní palmery, pakomáři.

3) Nymfy – představují zvířenu dna, tzv. bentos. Nejčastěji imitují živočichy, kteří se po opuštění svého úkrytu po dně přemisťují jinam. Nymfy jsou typické potápivé mušky, které nemají křidélka. K výraznému rozšíření chytání na nymfy došlo až v druhé polovině 20. století. Výrazně se o to přičinili i naši rybáři (světově známý je pojem „česká nymfa“). Nymfování je jednou z nejprogresivnějších muškařských metod. Využívají ho jak běžní rybáři, tak i závodní muškaři. Na nymfy se mohou lovit jak ryby lososovité, tak i okouni, parmy, kapři, cejni a další kaprovité ryby. Základní skupiny nymf: zlatohlavé nymfy, jigy, zatížené larvy, pupy.

4) Streamery - jsou imitace malých rybek, obojživelníků, myší nebo jiných živočichů pohybujících se ve vodě. K vázání se používají větší háčky než u jiných mušek. Streamery je možné vázat jako mokré i suché mušky. Můžeme na ně lovit jak s klasickým muškařským náčiním, tak s nimi lze i vláčet. Streamery jsou určeny především k lovu pstruhů a dalších dravých ryb – bolenů, štik, candátů atd. Základní skupiny streamerů: pstruhové a okounové, štikové a candátové, trubičkové streamery (Hauzerovo peří).

Vázání mušek

Nespornou výhodou mušek je to, že si je může rybář sám vyrábět dle své vlastní fantazie a potřeb. Snad u každého muškaře nastane okamžik, kdy mu přestanou vyhovovat kupované vzory, a rozhodne se začít si mušky vázat sám. Téměř bez nadsázky platí, že co muškař, to v podstatě i vazač. Vázání mušek je zcela samostatnou kapitolou, ke které každý muškař sám přirozeně dospěje a které se pak bude individuálně a cíleně věnovat. Nakonec snad každý rybářský časopis – ten náš pochopitelně nevyjímaje – dává na svých stránkách prostor muškařině a technikám vázání. Základním předpokladem k tomu, abyste se stali dobrými vazači, je mít k muškařině vztah a co nejvíce jí porozumět. Proto než si pořídíte svěráček a další důležité vazačské pomůcky, naučte se toho o muškách a jejich uplatnění co možná nejvíce. A kdyby Vám snad k tomu byl tento článek aspoň trochu nápomocen, svůj účel splnil.