Český Rybář

V tomto úvodním čísle rubriky se však podíváme na naše téma trochu povšechněji, už proto, že jsme na přelomu roku a počasí k nahození udičky s naší nástrahou zrovna naláká. A tak snad v tomto rybářsky poněkud hlušším období trocha teorie neuškodí.

Co je to nástraha?

Často se setkáváme s tím, že si lidé pletou dva pojmy: nástraha a návnada. Přitom jejich význam vyplývá už ze samotného znění těchto slov: nástraha, podstatné jméno od slovesa stražit, či lépe nastražovat, a návnada od slovesa vnadit, či vábit nebo také lákat. Návnadou tedy zakrmujeme – vábíme ryby k naší udičce, a nástraha, to už je to kýžené sousto, na které ryby lovíme. Je všeobecně známo, že nástrahy dělíme do 3 hlavních skupin:

a) rostlinné (např. pečivo, hrách, kukuřice, boilie, ovoce)

b) živočišné (červi, žížaly, nástražní rybky, hmyz apod.)

c) umělé (umělé mušky, třpytky, wobblery, marmyšky apod.)

Některé z nástrah jsou už háčky opatřeny, jiné se k háčku připevňují (většinou se na něj přímo napichují, u některých nástrah se k němu přivazují – např. u boilie). Součástí každé nástrahy je tedy háček – nepočítáme-li takové specifické nástrahy, jako je třeba dešťovkový chomáč k lovu úhořů, s nímž se však na našich vodách nesetkáme – a je proto důležité, aby nástraha tvořila s háčkem takříkajíc přesvědčivou a sehranou dvojici.

Přirozenost, přirozenost, přirozenost

Důležitým předpokladem je, aby nástraha vypadala co možná nejpřirozeněji. Sama dobrá volba nástrahy nám úspěch nikdy nezaručí, pokud není součástí celkově správně sestavené udice. Musíme si uvědomit, že nástraha je jen pomyslnou třešničkou na dortu celé naší montáže, a je důležité, aby tento dort byl upečený ze správných a celkově vyvážených ingrediencí. Vhodná volba rybářského náčiní a správné umístění nástrahy na háček, to jsou věci, ve kterých mladí nezkušení rybáři velmi často chybují. Byl jsem mnohokrát svědkem situace, kdy i účinná nástraha přišla vniveč špatným a necitlivým výběrem háčků a celkově mizerně sestavenou udicí. Mladý rybář lovící na masné červy se jen smutně díval na vedle sedícího plavačkáře chytajícího rybu za rybou. Často jsem musel rybaříkovi vysvětlit, že 2 masní červi umístění na velkém kaprovém háčku a třicítce vlasci jsou pro naše šupinatce asi tak stejně lákaví jako pro sportovního fajnšmekra utkání islandské fotbalové ligy.

Je třeba pochopit, že ryba je tvor plachý a opatrný, který má k naší nástraze přirozenou nedůvěru. Naším úkolem je tedy předložit rybě takové sousto, které upoutá její zvědavost a pozornost a zároveň působí co nejdůvěryhodněji jako součást jejího přirozeného podvodního světa. Že něco takového není jednoduché a vyžaduje to spoustu zkušeností, potvrdí jistě každý sportovní rybář.

Velikost nástrah

Další z oblastí, kde se často chybuje, je volba vhodné velikosti nástrah. Rovnice – čím větší nástraha, tím větší ryba, ve sportovním rybolovu neplatí, aspoň ne vždy a všude. Na malé rotační třpytky můžeme lovit trofejní štiky a na zrnko kukuřice pořádné kapry, naproti tomu ani velký knedlík rousnic nezabrání otravným záběrům věčně hladových okounků, ježdíků nebo sumečků amerických.

Velikost nástrahy musíme umět přizpůsobit nejen cílové rybě, ale i dalším okolnostem – ročnímu období, počasí, denní době, apetytu ryb apod. Je jasné, že jiné nástrahy předkládáme rybám v zimě, jiné v době jejich největší potravní aktivity – např. na jaře v době před či po vytření. Jiné nástrahy volíme při lovu v horkých letních dnech, jiné za dusných teplých nocí. A opět zmíním už výše uvedené pravidlo: velikosti nástrahy musíme přizpůsobit i háček. Nic nepůsobí „hrůzostrašněji“ než vyhřezlý bílý červ či zrnko hrášku na velkém háčku, naproti tomu soukat na malý plavačkový háček pořádnou rousnici či nástražní rybku je stejně kontraproduktivní.

Nástrahy v proměnách roku

Otázka, kdy je jaká nástraha nejúčinnější, je velmi složitá, široká a odpovídat si na ni budeme po celou dobu trvání této rubriky. Na úvod si řekněme pouze to, že existují nástrahy, které jsou velmi účinné po celý rok (např. bílé pečivo), stejně jako existují nástrahy, které se dají označit za vyloženě sezonní (např. ovoce nebo živý hmyz). Použití některých nástrah omezují v průběhu roku rybářská pravidla (vláčecí nástrahy), jiné jsou mladým rybářům zapovězeny zcela (mrtvé či živé nástražní rybky). Většina našich běžně používaných nástrah má však tu charakteristiku, že se s nimi dá lovit po celý rok, ale v určitém období jsou účinnější více a v jiném zase méně (např. masní červi, rousnice nebo kondenzovaná kukuřice jsou účinnější na jaře či v létě v teplejším období roku, naproti tomu hnojný červ nebo sýr jsou typické nástrahy fungující i v chladných zimních dnech).

Stražení a vnadění

Když jsme si už vysvětlili rozdíl mezi nástrahou a návnadou, je třeba si ještě něco říct o vztahu těchto dvou veličin při samotném lovu ryb. Jsou rybolovné způsoby, které vnadění prakticky neumožňují (např. muškařina nebo přívlač), obecně však platí, že vztah mezi nástrahou a návnadou by měl být velmi provázaný, především při lovu hejnových kaprovitých ryb. Samotná nástraha mimo zákrm působí jako pověstný kůl v plotě, kterého si málokdo všimne, a hledání takového osamoceného sousta je pro ryby většinou těžší než hledání jehly v kupce sena. Pokud chceme být dlouhodobě úspěšní a netoužíme po tom, aby byl úspěch jen otázkou štěstí a náhody, musíme se naučit cíleně a účinně vnadit. Jen nástraha v zákrmu, který upoutá a udrží hejno hladových ryb, totiž může svůj potenciál naplno využít.

Nástrahy v minulosti a dnes

Stejně jako ve všech jiných aspektech letí vývoj i v oblasti nástrah zběsilým tempem vpřed. Nabídka je dnes nepřeberná a výrobci doslova chrlí nápady a přicházejí neustále s mnoha novinkami. Někdy se jedná o účinné nástrahy, které se dlouhodobě uchytí, jindy jde jen o více či méně zdařilý marketingový tah.

Dříve takový výběr na trhu ani zdaleka nebyl a staří rybáři preferovali trochu jiné pochutiny, než jaké rybám nabízíme dnes. Z vyprávění pamětníků nebo se starých rybářských knih a časopisů se můžeme dozvědět, že rybáři daleko více sázeli na přirozené nástrahy, se kterými se setkávali ať už v domácnosti, nebo v přírodě. Kaprovité ryby se chytaly hlavně na těstoviny (kolínka), kroupy, brambory, hrách nebo knedlík. Daleko častěji se podomácku připravovala různá těsta podle mnohdy sofistikovaných receptů. Z živočišných nástrah se častěji uplatňoval živý hmyz (např. chrousti nebo luční koníci), více se lovilo i na různé ovoce.

V kurzu byly také dnes již naštěstí zakázané nástrahy (např. zákonem chránění obojživelníci), na štiku starý rybář políčil myšku a na sumce třeba i ptáka (kachnu). Dnešní doba je sice jiná a nabízí různé vymoženosti, o kterých se nám dřív ani nesnilo, nicméně i dnes se po odeznění různých módních vln rybáři k tradičním nástrahám rádi vracejí. Vždyť kaprům brambory a cejnům kolínka časem určitě v ústech nezhořkly a přes velký boom vláčecích nástrah nejrůznějších podob a kombinací nás před rybářským propadákem často zachrání stará dobrá obyčejná rotační třpytka.